Antonín Zefyrin Maloch

Antonín Zefyrin Maloch
Antonín Zefyrin Maloch
Antonín Zefyrin Maloch
Narození 30. srpna 1823
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. dubna 1880 (ve věku 56 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy (hrob III-7-16)
Bydliště Jičín
Povolání středoškolský profesor, historik, topograf
Podpis Antonín Zefyrin Maloch – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Zefyrin Maloch, jiný tvar jména Antonín Vánkomil Maloch, a rovněž A. V. M.[1] (30. srpna 1823 Praha[2] – 3. dubna 1880 Praha) byl středoškolský profesor, historik, topograf.[3]

Život a dílo

Maloch byl vědcem s obrovským spektrem odborných zájmů, osobou nadanou a tvůrčí. Odbornou veřejností, jeho kolegy i studenty je považován za třetího dějepisce království českého, hned po Františku Palackém a Václavu Vladivoji Tomkovi.

Narodil se v Praze, studia na gymnáziu na Novém městě začal v roce 1834, poté pokračoval na pražské univerzitě studiem práv a filozofie[4], byl výborným topografem, již jako student přispíval do monografie Franze Alexandera Hebera věnované českým hradům. Po Heberově smrti pokračoval v této práci a sám se pokusil o její vydání, ale po neshodách s nakladatelem od tohoto úmyslu ustoupil. Historicko-topografický popis Čech, který by se opíral o autentické písemné prameny, byl Malochovým velkým snem. Již v roce 1847 se proto pustil do důkladné rešerše zemských a dvorských desek. Práce však musel přerušit, protože byl v roce 1849 přeložen do Jindřichova Hradce a v roce 1851 do Jičína. Zde nastoupil jako profesor češtiny na místním gymnáziu. Jedním z jeho žáků byl i Antal Stašek.[5]

V Jičíně se cítil odstrčený, nedoceněný, daleko od centra vědeckého dění. Stěžoval si na vyhnanství na venkově, nečinnost a zklamání. Svědčí o tom dopisy Františku Palackému i Františku Ladislavu Riegrovi. O nečinnosti se však nedá hovořit, i po příchodu do Jičína vykazoval široké vědecké aktivity. Jeho práce vyhrála soutěž, kterou vyhlásila Belgická akademie věd, o 6000 franků, kterou získá ten, kdo odpoví na otázku: Kde se narodil císař Karel Veliký. Sepsal řadu regionálně-historických studií, v 50. letech 19. století se podílel na odborné úrovni Riegrova slovníku naučného, v 60. letech upozornil na jazykové nesrovnalosti v Rukopise královédvorském. Zde se představil jako vynikající luštitel historických šifer.[6] Byl spoluzakladatel jičínského muzea.[7]

Kromě historie se věnoval řadě dalších oborů a výsledky jeho bádání překračovaly svým významem hranice regionu. Napsal studii Nesnáze českého horopisu – vůbec první zpracování problematiky oronym, která byla vydána v polovině 20. století[8] a je pokládaná za první skutečně vědeckou onomastickou studii českou a patrně i slovanskou.[9] Studoval muzikologii, spolu s páterem Janem Tobiášem vydal monografii České zpěvy – přes 500 textů českých písní i s nápěvy.[10] Zabýval se dialektologickým bádáním a výzkumem jičínského nářečí, výsledky jeho práce využil i profesor Alois Vojtěch Šembera. Byl znalcem a propagátorem Prachovských skal. Jako první vůbec prováděl archeologické výzkumy na Starém Hrádku v Prachovských skalách, což bylo přínosem pro rozvoj místní turistiky. Malochovy nálezy využil při plošném archeologickém výzkumu Prachovských skal Rudolf Turek, který s ním dlouhodobě spolupracoval. Výsledky průzkumu a jejich vzájemné spolupráce byly publikovány v knize Prachovské skály na úsvitě dějin.[11] Hned od začátku pobytu se zaměstnával sepisováním, podle jeho názoru, skvělých dějin Jičína. Ale přemíra jeho zájmů a tragické události v soukromém životě mu bránily v soustavné činnosti a Maloch se dočkal i kritických poznámek. To vše, ztracená naděje na návrat do Prahy, utlumilo jeho nadšení a mělo vliv i na jeho duševní rovnováhu. Rukopis díla, související materiál i nejstarší městskou knihu z roku 1361–1407, kterou Maloch zachránil a přepsal, od dědiců zakoupila rada města Jičína. Dějiny města nakonec sestavil na základě Malochových výzkumů Ferdinand Menčík až v roce 1906.

Spor o mapu Prachovských skal

Konec Malochova života byl znepříjemněn nešťastným a zbytečným sporem.

Maloch od roku 1874 pomocí kompasu a metodou krokování dokumentoval celý komplex Prachovských skal. Výsledkem jeho snah měla být detailní mapa skal, ale protože nebyl kartograf předal v roce 1877 originální zákresy profesionálnímu litografovi, aby tak vznikla finální podoba mapy určená pro tisk. Celá práce se z důvodu litografovy nemoci protahovala a nebyla nikdy dokončena.[8]

Na doporučení Malocha podniká cestu do Prachovských skal v červnu 1879 i zakladatel Klubu českých turistů Vojta Náprstek s manželkou a Klubem amerických dam, s profesorem Bohumilem Baušem a básníkem Jaroslavem Vrchlickým.[12] Svým dílem a jako nejlepší znalec skal vzbudil Maloch zájem i u svých kolegů, např. Františka Lepaře, tehdejšího ředitele jičínského gymnázia. V té době byly Prachovské skály součástí panství rodu Schliků[13] a u tehdejšího majitele Ervína hraběte Schlika si profesor Lepař vymohl povolení na úpravu cest a vyznačení významných skalních útvarů. První turistické trasy vyznačili studenti, kterým Maloch ochotně předal plánek skal. Ti však zašli mnohem dál, vyhotovili zjednodušený plán skal a v únoru 1880 ho vydali v jičínské tiskárně Františka Návesníka. Malochovi vadilo nejen, že ho předběhli, ale hlavně to, že nedokonalé dílo bylo v tisku spojováno s jeho jménem. Maloch se od plánku distancoval a nelichotivě jej zhodnotil. Byl obviněn z urážky tiskárny, gymnázia i jičínské veřejnosti. Maloch byl rozhořčen a následovaly velmi emotivní reakce na obou stranách. Tři týdny po vyhrocení sporu však Maloch náhle umírá a spor nikdy nebyl urovnán.

Až 130 let poté, v roce 2010 se Jičínská beseda, Město Jičín a spolek Jičín v Praze pokusily o symbolické usmíření profesora Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičín. Jičínská beseda převzala od Magistrátu hl. města Prahy opuštěný hrob na Olšanských hřbitovech do správy a u příležitosti dokončení rekonstrukce místa posledního odpočinku A. V. Malocha se 9. června 2010 konal slavnostní pietní akt: Symbolické usmíření c.k. gymnaziálního profesora Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičínem.[8] Hrob se nachází v sedmém oddělení III. hřbitovů u jejich jižní zdi[14], zastávka 37 naučné stezky Olšanské hřbitovy.[15]

Statě a pojednání

Práce svědčící o zevrubném studiu a bystrém úsudku vycházely v časopise jičínského gymnázia

  • Nesnáze českého horopisu (1854)
  • Slovo o předhistorických náspech v Čechách (1855) – rozprava původně určená do posledního svazku Heberových hradů
  • O založení hradu Přímdy r. 1121 (1856) – s kritickým rozborem pověsti o Dalimilovi
  • O rodu rytířů Košíků z Lomnice (1857)
  • Chronik des Jičíner k. k. Gymnasiums (1857) – dějiny ústavu od jeho založení roku 1624 Albrechtem z Valdštejna až do roku 1807
  • O někdejším statku Dřevenickém blíže Jičína (1858)

Riegrův slovník naučný v hesle Čechy obsahuje tři historickostatistické rozpravy

  • Vzrůst říše České
  • Rozdělení země české
  • Děje poměrův národnosti v Čechách

a obšírný článek

  • Dsky (pojednání o zemských a dvorských deskách)

Připravoval i obsáhlejší publikace, ale tiskem vyšly jen ukázky

  • o kostelíku v Nadslavi
  • o hrádku Prachovských skal
  • o starém zvonu na Bradě

Významným a obšírným pojednáním je článek v 5. svazku Heberových hradů

  • O Smečně

Teprve v roce 1873 vyšla tiskem odpověď na otázku zaslanou do soutěže

  • Wo ist Karl der Grosse geboren?[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Maloch, Antonín Zefyrin, 1823-1880 | Národní památkový ústav. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském
  3. ↑ SKC - Autoritní záznam. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Ottův slovník naučný. Svazek 16. Praha: Paseka, Argo, 1999. 1058 s. ISBN 80-7185-237-6, ISBN 80-7203-207-0. S. 715. 
  5. ↑ SPISOVATELSKÉ DRUSTVO. Zvon; týdeník belletristický a literární. [s.l.]: V Praze Nákladem eské grafické unie [etc.] 816 s. Dostupné online. 
  6. ↑ KRAJČOVIČ, Jozef. Lúštitelia historických šifier. Crypto-World [online]. 2013-02-24 [cit. 2017-05-21]. Ročník 15, čís. 1–2. Dostupné online. ISSN 1801-2140. 
  7. ↑ Výroční zprávy středních škol z 19. století  [Zdenka Bosáková]. oldknihovna.nkp.cz [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-12. 
  8. ↑ a b c A. V. Maloch a Jičín ::. www.jicinskabeseda.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-05. 
  9. ↑ VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Lingvistika ONLINE. 1. ledna 2007, s. 56. Dostupné online. ISSN 1801-5336. 
  10. ↑ Český hudební slovník osob a institucí. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-01. 
  11. ↑ Chráněná krajinná oblast Český ráj - plocha okresu Jičín :: Ulrychova-archeolog. ulrychova-archeolog.webnode.cz [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ PETR, Jebavý. Hotel pod Šikmou věží. www.kctjicin.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. 
  13. ↑ SKÁLY, Prachovské. Historie | Prachovské skály. www.prachovskeskaly.com [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ Farnost Žižkov - Římskokatolická farnost u kostela sv. Prokopa Praha 3 - Žižkov. www.farnost-zizkov.cz [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ stezky.info | Naučná stezka Olšanské hřbitovy. www.stezky.info [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj