Antonín Klouda

Antonín Klouda
Dr. Antonín Klouda
Dr. Antonín Klouda
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1939
Stranická příslušnost
Členství Str. pokrok. socialistů
Č. str. radik. pokrok.
Č. str. státopráv. pokrok.
nár. soc.
SNJ
nár. soc.
Narození 6. listopadu 1871
Lysolaje
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. února 1961 (ve věku 89 let)
Praha-Lysolaje
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Marie Kloudová, roz. Kosinová
Děti Ivan Klouda, Antonín Klouda, Jiří Klouda, Vratislav Klouda, Vladimír Klouda
Profese advokát a politik
Commons Antonín Klouda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Klouda (6. listopadu 1871 Lysolaje[1] – 24. února 1961 Praha-Lysolaje[2][2][3]) byl český a československý politik, člen četných nacionálně pokrokových politických stran, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění. Profesí byl advokát.

Biografie

Koncem 19. století patřil do hnutí pokrokářů. Během frakčního rozvolňování této skupiny se přimknul k názorům Antonína Hajna s jeho akcentem na sociální a radikální témata. Vydával Časopis pokrokového studentstva. Patřil pak do okruhu aktivistů, kteří roku 1896 zakládali novou politickou formaci nazvanou Strana pokrokových socialistů. Brzy ale přešel do České strany radikálně pokrokové založené roku 1897. Patřil do okruhu časopisu Nový Havlíček vydávaného v Kladně, který ve svých názorech kombinoval nacionalismus, sociální tematiku i antisemitismus a měl blízko k novému hnutí národních sociálů. V roce 1908 vznikla sloučením České strany radikálně pokrokové a České strany státoprávní Česká strana státoprávně pokroková. Klouda do ní přešel. Strana ve volbách v roce 1911 na Říšskou radu kooperovala s národními sociály. Klouda pak k národním sociálům přešel.[4]

V letech 1918-1920 zasedal za československé socialisty v Revolučním národním shromáždění.[5]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou stranu socialistickou (dříve národní sociálové, pozdější národní socialisté) senátorské křeslo v Národním shromáždění.[6] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925,[7]parlamentních volbách v roce 1929[8] a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu zasedal až do jeho zrušení v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do senátorského klubu nově zřízené Strany národní jednoty.[9]

Byl profesí advokátem.[10] Roku 1934 převzal po Aloisi Stompfem funkci prezidenta české advokátní komory. Funkce se vzdal roku 1948 po komunistickém převzetí moci a zrušení advokátské samosprávy.[11]

Za nacistické okupace byl 9. února 1943 společně se svými syny zatčen a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a Buchenwaldu.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobavdokumentech&IDosoby=76149
  3. ↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka…. [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. 
  4. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 321–322, 325, 334. 
  5. ↑ Antonín Klouda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ KOMUNISTICKÉ PRÁVO V ČESKOSLOVENSKU [online]. komunistickepravo.cz [cit. 2011-11-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ KOUŘIMSKÝ, Jan: Postavení československého Senátu v politickém systému První republiky [online]. cuni.cz [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj