Antonín Horsák

Antonín (Antoš) Horsák
Narození 10. června 1891
Kunovice
Úmrtí 15. prosince 1971 (ve věku 80 let)
Povolání překladatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Horsák, též Antoš Horsák (10. června 1891 Kunovice[1] – 15. prosince 1971) byl český (moravský) překladatel ze slovinštiny, amatérský archeolog, protinacistický a protikomunistický odbojář, povoláním pracovník ČSD.

Život

Narodil se v Kunovicích, v rodině – podsedníka Jana Horsáka a jeho manželky Anny, rozené Tvrdoňové.[1] Měl pět sourozenců, jeho starší bratr František Horsák se stal knězem.[2] Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti začal studovat na teologické fakultě v Olomouci, kde se kromě teologie věnoval i studiu slovanských jazyků. Jeho studia přerušila první světové války, během které byl jako voják nasazen v Polsku a v Itálii. V armádě zůstal do roku 1919, kdy byl při bojích u Těšína v tzv. sedmidenní válce zraněn.

V roce 1919 nastoupil k ČSD a stal se výpravčím ve Starém Městě. U železnice pracoval až do svého zatčení v roce 1949.

Protektorát

Poté, co státy Osy napadly Jugoslávii (1941), byl zatčen a vyslýchán gestapem. Byl obviněn z pronesení řeči na oslavu krále Petra II. a z dodávání zpráv do ciziny, po výslechu ale byl propuštěn. V roce 1944 se spojil se dvěma parašutisty výsadkové skupiny Carbon, kterým dodával zprávy dodával zprávy o vojsku a typech zbraní přepravovaných po železnici. Výsadkové skupině také dodal plány větších nádraží v Čechách a na Moravě.[3].[4]

Po 2. světové válce

Po osvobození Československa pracoval Antonín Horsák nadále na železnici.

Na pokyn přítele, bývalého velitele výsadku Carbon Františka Bogataje, který po ilegálním opustil Československa organizoval protikomunistický odboj, se v roce 1949 do odboje zapojil i Horsák, a zřídil mrtvou schránku. Jejím prostřednictví předal pro Bogataje čtyři až pět zpráv, ve kterých např. informoval o továrně Fatra ve Starém Městě, stejný počet zpráv také obdržel. Skupina napojená na Františka Bogataje byla pozatýkána v srpnu 1949, mezi zatčenými byl i Antonín Horsák. Soud proběhl v roce 1951, nejvyšší udělený trest bylo doživotí (Josef Bogataj, starší bratr Františka Bogataje). Antonín Horsák byl pro velezradu odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. Po sedmi letech od zatčení byl podmínečně propuštěn.[3]

Po propuštění z vězení se vrátil do Kunovic, z finančních důvodů (bylo mu 65 let) ještě vypomáhal jako kopáč při archeologických výzkumech ve Starém Městě a Derfli nyní Sady, část Uherského Hradiště. Byl pochován v Kunovicích.

Dílo

Archeologie a folkloristika

Antonín Horsák byl zanícený amatérský archeolog, specializující se na dějny Velké Moravy. Po první světové válce se podílel na obnovení archeologického spolku Starý Velehrad. Zúčastnil se vykopávek v okolí Uherského Hradiště, vykopávky v Derfli (dnes Sady) v době německé okupace sám financoval. Využíval své jazykové znalosti (němčina, ruština, srbochorvatština) a studoval dokumenty vztahující se k Velké Moravě v archivech ve Vídni, Salcburku a Římě. O svých nálezech publikoval v odborném tisku.[5]

V roce 1938 dospěl k názoru, že starý Velehrad (Veligrad) se nacházel v blízkém okolí Uherského Hradiště.[6]

Antonín Horsák se též věnoval studiu moravského folkloru.[7]

Knižní vydání (překlady ze slovinštiny)

Antonín Horsák překládal dílo slovinského spisovatele, kněze France Ksavera Meška (1874–1964).[4] Knižně byly vydány tyto Horsákovy překlady Meškova díla (pod jménem Antoš Horsák):

  • Matka (dramatický obraz o třech jednáních, dle Andersenovy pohádky; Uherské Hradiště, Karel Novotný 1926 a nákl. vlastním 1932)
  • Náš život (Brtnice, Jos. Birnbaum, 1926)
  • Mladým srdcím (Brtnice, Jos. Birnbaum, 1928)
  • Obrázky (V Přerově, Knihkupectví Společenské knihtiskárny, 1933)
  • Kam plujeme (Povídka; V Přerově, Knihkupectví Společenské knihtiskárny, 1934)
  • Vánoční zázrak (Jindřich - malomocný rytíř, vánoční mysterium o čtyřech obrazech; V Přerově, Společenská knihtiskárna, 1934)
  • Mír boží (V Přerově, Společenské podniky, 1936)
  • Z mého deníku (Přerov, Společenské podniky, 1936)
  • Černá smrt a jiné povídky (V Přerově, Společenské podniky, 1938)

Byl členem Moravského kola spisovatelů.

Ocenění

Za odbojovou činnost za Protektorátu byl vyznamenán čsl. medailí Za zásluhy II. stupně.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Kunovice, 1886-1899, snímek 117 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2020-10-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ ŠILER, Jaroslav. Kněží z kunovické farnosti od pol. 19. století, kap. 3.3. Brno, 2014 [cit. 2020-10-23]. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. . Dostupné online.
  3. ↑ a b c ROKOSKÝ, Jaroslav. Bratři František a Josef Bogatajovi Protikomunistický odboj na jižní Moravě [online]. ÚSTR [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b FIALOVÁ, Lucie. Franc Ksaver Meško a recepce jeho díla v české literární kultuře. , 2017 [cit. 2020-10-23]. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Aleš Kozár. s. 32–33. Dostupné online.
  5. ↑ Např. Zprávy památkové péče. S. 106. www.digitalniknihovna.cz [online]. 1939-11-15 [cit. 2020-10-27]. S. 106. Dostupné online. 
  6. ↑ Původnost Velehradu objasněna?. S. 2. Moravská orlice [online]. 1938-04-20 [cit. 2020-10-27]. S. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ HORSÁK, Antonín. Český lid: Změny slováckého kroje kunovského od konce 18. století, s. 317-323 [online]. V. Šimáček, 1931, rev. Praha [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • Osobnosti města: Antonín Horsák [online]. Město Kunovice [cit. 2020-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-26. 
  • FIALOVÁ, Lucie. Franc Ksaver Meško a recepce jeho díla v české literární kultuře. , 2017 [cit. 2020-10-23]. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Aleš Kozár. s. 32–33. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Zdroj