Antonín Dvořák (architekt)

Antonín Dvořák
Antonín Dvořák s manželkou Josefou roz. Toufarovou
Antonín Dvořák s manželkou Josefou roz. Toufarovou
Narození 13. prosince 1850
Průhonice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. května 1918 (ve věku 67 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Národnost česká
Povolání architekt, stavitel
Děti Božena Šimková
Hnutí novorenesance, historismus
Ovlivněný Antonín Turek
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Dvořák (13. prosince 1850 Průhonice28. května 1918 Praha) byl český architekt a stavitel, který působil zejména na Královských Vinohradech.

Dílo

Spolu s Antonínem Turkem se podílel na realizacích činžovních domů v Korunní, Francouzské a Polské ulici i na projektu školy v Perunově ulici. Mezi jeho další pražské stavby patří např. novorenesanční budova univerzitního botanického ústavu čp. 1965/II ve Viničné ulici.[1]

Podnikání

Technický obzor 29/1901: inzerát

S Antonínem Turkem a Karlem Fischerem založili 12. listopadu 1895 v Letkách u Libčic nad Vltavou firmu na projekci a stavbu komínů spojenou se specializovanou cihelnou. Fischer celou společnost později převzal. Dlouhá léta pak působila pod jménem Bratři Fischerové a spol.[2]

Církevní působení

Byl kurátorem vinohradského sboru evangelické církve. Jako stavitel se podílel na zbudování novogotického činžovního domu v Korunní 60 (1904–1907) podle projektu Antonína Turka, kde je dodnes evangelická modlitebna.[3][4]

Rodinný život a potomci

Oženil se s Josefou Toufarovou z Michle. Měl tři dcery, Boženu (1881 – 1958, překladatelku z angličtiny) provdanou Šimkovou, Marii, provdanou Svobodovou a nejmladší Růženu, která se provdala za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dceru Naději, která se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky, a dceru psycholožku Evu (1909 – 2014), provdanou za teologa, vysokoškolského pedagoga a faráře Jana Amose Pellara.[5]

Reference

Externí odkazy

Zdroj