Antonín Šindelář (politik)
| Antonín Šindelář | |
|---|---|
| Narození |
26. prosince 1896 Praha-Vyšehrad  Rakousko-Uhersko
|
| Úmrtí |
7. dubna 1955 (ve věku 58 let) Valdice  Československo
|
| Národnost | česká |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Šindelář (26. prosince 1896 Praha-Vyšehrad[1] – 7. dubna 1955 Valdice) byl český politik, podnikatel a stavitel odsouzený v politickém procesu k trestu odnětí svobody ve výši 16 let.
Životopis
Narodil se 26. prosince 1896 v pražském Vyšehradě do rodiny obuvníka Karla Šindeláře a jeho manželky Marie, rozené Šafránkové.[1][2] Tři roky navštěvoval měšťanskou školu, poté se vyučil řemeslníkem. V roce 1915 začal navštěvovat průmyslovou školu, studium nicméně přerušil již o rok později. V roce 1920 studium úspěšně ukončil. V roce 1921 se mu s jeho ženou Marií narodila dcera Jitka. Byl aktivním členem Sokola a členem rybářského spolku v Praze.[3]
Po přerušení studia sloužil v letech 1916 až 1919 v rakouské armádě, přičemž v období první světové války bojoval na italské frontě. V roce 1920 vstoupil do České strany národně socialistické. V roce 1921 začal pracovat ve stavební firmě, kterou vlastnil jeho bratr Václav Šindelář, později začal podnikat sám. Podílel se mimo jiné na stavbě vilové osady Dobeška.[4] V roce 1932 byl zvolen prvním náměstkem starosty Prahy XV. Po konci druhé světové války se začal ve straně angažovat hlouběji, když se stal okresním důvěrníkem, členem krajského výboru i ústředního výboru strany a členem ústředního národního výboru v hlavním městě.[5]
Po únoru 1948
Po komunistickém převratu mu byl znárodněn majetek. Stal se stavbyvedoucím v Československých stavebních závodech. Zatčen byl v červnu 1950. Obžaloba jej vinila z podílu ne ilegální činnosti národněsocialistické strany a ze spolupráce se skupinou Milady Horákové.[6] Již v červenci 1950 byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání šestnácti let.[7] Zároveň byl zbaven občanských práv a propadnul mu veškerý majetek.[8] V lednu 1951 zemřel jeho bratr Václav krátce poté, co jej navštívil ve věznici Bory. V té byl vězněn do září 1953, kdy byl převezen do věznice v Opavě. V lednu 1955 byl poté převezen do věznice ve Valdicích. Již od nástupu do výkonu trestu byl těžce nemocný, zemřel ve vězeňské nemocnici v dubnu 1955.
Po sametové revoluci byl rehabilitován v roce 1991.[9] V dubnu 2024 byla v jeho bývalém bydlišti instalována pamětní deska.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matrika VYŠ N13, sn. 389 [online]. AHMP [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Arch zapisovací z roku 1886: Karel Šindelář [online]. AHMP [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ V rámci projektu Poslední adresa jsme umístili další tabulky – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.
- ↑ Dva domy v Praze byly osazeny pamětní cedulkou „Poslední adresa“ na připomínku obětí totalitního režimu [online]. 2024-04-19 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Odporovali totalitě, až je komunisté nechali zlikvidovat. Osudy dvou odbojářů připomínají pamětní tabulky. Blesk.cz [online]. 2024-04-19 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.
- ↑ ČT24. Dvojici obětí komunistického režimu připomínají na jejich poslední adrese nové pamětní desky. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.
- ↑ Čtyřka připomene poslední adresu stavitele Antonína Šindeláře | PrahaIN. www.prahain.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.
- ↑ MČ Praha 4: BYLO - Poslední adresa Antonína Šindeláře, podnikatele a politika. www.praha4.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.
- ↑ Projekt „Poslední adresa“ se rozšíří o další dvě pamětní desky v městských částech Praha 4 a 6 [online]. 2024-04-18 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
