Antoine César Becquerel

Antoine César Becquerel
Antoine César Becquerel
Rodné jméno	Antoine César Becquerel
Narození	7. března 1788; Châtillon-Coligny
Úmrtí	18. ledna 1878 (ve věku 89 let); 5. pařížský obvod
Místo pohřbení	Châtillon-Coligny
Alma mater	Polytechnická škola
Povolání	fyzik, vysokoškolský učitel, inženýr, politik a chemik
Zaměstnavatelé	Národní přírodopisné muzeum; Polytechnická škola
Ocenění	Copleyho medaile (1837); zahraniční člen Královské společnosti (1837); komandér Řádu čestné legie (1865); 72 jmen na Eiffelově věži
Děti	Alexandre Edmond Becquerel; Louis Alfred Becquerel
Rod	Becquerelové
Příbuzní	Henri Becquerel (vnuk)
Funkce	prezident (Francouzská akademie věd; 1838); člen Generální rady (Kanton Châtillon-Coligny; 1847–1870)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine César Becquerel [antuan sézar bekerel] (8. březen 1788, Châtillon-Coligny – 18. leden 1878, Paříž) byl francouzský fyzik, průkopník elektrochemie. Jako první na světě získal kov elektrolýzou. Dnes je připomínán především pro objev fotovoltaického jevu, který umožňuje získávat energii ze slunečního záření. Studoval též atmosférickou elektřinu, telegrafii a magnetismus.^[2] I jeho syn Alexandre Edmond Becquerel (1820–1891) se stal fyzikem, jeho vnuk Henri Becquerel (1852-1908) dokonce získal Nobelovu cenu za fyziku.

Fotovoltaický jev

Tento objev Becquerel učinil v roce 1839. Do nádoby rozdělené průlinčitou stěnou umístil dvě platinové elektrody a do obou částí nádoby nalil elektrolyt. Elektrody připojil ke galvanometru. Poté zamezil veškerému přístupu světla do nádoby. V té chvíli galvanometr nezaznamenal žádnou hodnotu. Jakmile však Becquerel vpustil do nádoby světlo, zaznamenal galvanometr mezi elektrodami napětí. Šlo o první zaznamenanou přeměnu světelné energie na elektřinu. Becquerel to nazval fotovoltaickým jevem, ale dlouho nebyl považován za nijak významný pro průmysl. Až v 2. polovině 20. století se jev stal základem pro vznik výkonnějších fotovoltaických článků a tedy i fotovoltaických elektráren (průlomovým byl zejména patent Russella Shoemakera Ohla z roku 1946). ^[3]