Antoine Arnauld

Antoine Arnauld
Antoine Arnauld
Antoine Arnauld
Narození 6. únor 1612
Paříž, Francouzské království
Úmrtí 8. srpen 1694
(ve věku 82 let)
Brusel, Španělské Nizozemí
Národnost francouzská
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Nábož. vyznání římskokatolické
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine Arnauld (6. únor 1612 – 8. srpen 1694) byl francouzský teolog, filozof a matematik, představitel tzv. jansenismu. Působil v klášteře Port-Royal v Paříži. Nejvíce uznávány byly jeho příspěvky k logice. Proslul i svými polemikami s jezuity, před jejichž útoky bránil jansenistický myšlenkový směr. Byl kvůli těmto sporům, v nichž měli jezuité mocensky navrch, i pronásledován a dlouhá léta působil v jakési ilegalitě. Nakonec musel opustit i Francii. Jeho přítelem byl matematik a filozof Blaise Pascal, jehož svým dílem silně ovlivnil. Byl považován za neortodoxního myslitele, v závěru života se přiblížil tomismu, přijal i učení René Descarta.

Katolická církev zařadila 17 jeho spisů na Index zakázaných knih.[1]

Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě pařížské radnice.

Dílo

  • De la fréquente communion où Les sentimens des pères, des papes et des Conciles, touchant l'usage des sacremens de pénitence et d'Eucharistie, sont fidèlement exposez.
  • Grammaire générale et raisonnée : contenant les fondemens de l'art de parler, expliqués d'une manière claire et naturelle
  • La logique ou L'art de penser: contenant outre les règles communes, plusieurs observations nouvelles, propres à former le jugement
  • Nouveaux éléments de géométrie
  • Des vraies et des fausses idées
  • Défense de M. Arnauld
  • Réflexions sur le nouveau système de la Nature et de la Grâce
  • Lettres Leibniz-Arnauld
  • Correspondance Malebranche-Arnauld
  • Règles du bon sens

Odkazy

Reference

  1. ↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz s. 14–15; je uveden jako Arnaldus (Arnauld), Antonius (filius) – dodatkem „filius“ je odlišen od svého otce stejného jména (1560–1619), jehož 2 práce byly též zařazeny na Index (u jeho jména je dodatek „pater“).]

Literatura

  • Aloyse-Raymond Ndiaye, La philosophie d'Antoine Arnauld, Paris, Librairie philosophique J. Vrin, 1991.
  • Francesco Paolo Adorno, Arnauld, Les Belles Lettres, Paris, 2005 (ISBN 978-2-251-76052-0)
  • Alain Corneille Towou, Antoine et Arnauld et la logique des idées. Sens et perspectives dans La Logique ou l'art de penser, ANRT, 2009, (ISBN 978-2729579012)

Externí odkazy

Zdroj