Anthracotheriidae

Jak číst taxoboxAnthracotheriidae
Stratigrafický výskyt: eocén až pliocén
alternativní popis obrázku chybí
Anthracotherium, rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď † Anthracotheriidae
Leidy, 1869
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anthracotheriidae je vyhynulá čeleď sudokopytníků, jejíž fosilní záznam sahá od středního eocénu po pliocén, možná až po spodní pleistocén.[1]

Charakteristika

Elomeryx, lebka

Zástupci čeledi Anthracotheriidae se svou velikostí pohybovali od rozměrů malého prasete až po rozměry velkého hrocha.[2] Lebka se vyznačovala dlouhou a úzkou přední (rostrální) částí, u mnoha zástupců se objevovala výrazná diastema mezi předními zuby, jež však scházela u rodu Heptacodon. Na vrcholu lebky se vyvinul mohutný sagitální hřeben pro úpon žvýkacího svalstva. Většina antrakotérií si zachovávala původní zubní vzorec a často mívala mohutné špičáky. Stoličky byly brachyodontní (s nízkými korunkami), jejich plochu tvořily buďto srpkovité sklovinové lišty (selenodontní stoličky), nebo kombinace hrbolků a lišt (bunoselenodontní stoličky). Stoličky si obecně zachovávaly různé charakteristiky typické spíše pro primitivní sudokopytníky. Tělo bylo robustně stavěné, s relativně krátkými končetinami. Přední i zadní končetiny byly vůči sobě proporčně úměrně dlouhé, na přední noze vyrůstalo pět prstů a na zadní čtyři prsty. Osa končetiny procházela mezi třetím a čtvrtým prstem, tedy shodně, jako je tomu i u jiných sudokopytníků; u rodu Elomeryx však osa přední končetiny procházela třetím prstem.[3]

Paleoekologie a evoluce

Elomeryx armatus na kresbě od Roberta B. Horsfalla

Antrakotéria prodělala evoluční radiaci ve středním eocénu, původně pocházela z Eurasie. Ve svrchním eocénu se jejich zástupci objevili rovněž v Severní Americe a během oligocénu kolonizovali Afriku.[2]Fylogeneticky se odvozují v rámci kladu Cetancodonta, jenž z přežívajících skupin zahrnuje hrochy a kytovce. Zřejmě se jedná o přímé předchůdce dnešních hrochovitých (Hippopotamidae), s nimiž utvářejí klad Ancodonta. Antrakotéria by v takovém případě představovala parafyletický taxon, užívaný pouze ve formě gradu. Kmenoví zástupci hrochovitích jsou zřejmě zastoupeni podčeledí Bothriodontinae v rámci antrakotérií, zahrnující např. rody Libycosaurus, Merycopotamus či Bothriogenys.[4][5]

V průběhu evoluce se antrakotéria postupně zvětšovala, přičemž možná zastávala semiakvatické návyky podobně jako současní hroši. Největší z nich dosahovala i podobných rozměrů.[3] Největší severoamerická antrakotéria, Heptacodon a Elomeryx, dorůstala asi do velikosti vzrostlého prasete.[6] Postupný úpadek antrakotérií od miocenní epochy bývá dáván do souvislosti s rozvojem pravých hrochovitých, nicméně protože hrochovití nikdy nekolonizovali Severní Ameriku, vyhynutí na tomto kontinentu je třeba dávat do souvislosti s jinými faktory.[2] Studie z roku 2023, jež na základě mikropoškození zubů rekonstruovala složení jídelníčku rodu Anthracotherium z oligocénu francouzského naleziště Quercy, tento rod identifikovala jako oportunistického býložravce, jenž se živil pastvou, ovocem i listím.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 512 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-0858-9. OCLC ocm51186308 S. 412. 
  2. ↑ a b c KEMP, Thomas Stainforth. The Origin and Evolution of Mammals. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2005. S. 264. (anglicky) 
  3. ↑ a b ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2006. S. 293–294. 
  4. ↑ ASHER, R. J. Diversity and relationships within crown Mammalia. In: ZACHOS, Frank E.; ASHER, Robert J. Mammalian Evolution, Diversity and Systematics. Berlin ; Boston: De Gruyter, 2018. S. 335.
  5. ↑ ZIMA, J.; MACHOLÁN, M, 2021. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 309–310. 
  6. ↑ KNOR, Stanislav. Svrchnoeocenní savčí fauna Severní Ameriky. ŽIVA AVČR. 2015, čís. 6. Dostupné online. 
  7. ↑ RIVALS, Florent; BELYAEV, Ruslan I.; BASOVA, Vera B. Hogs, hippos or bears? Paleodiet of European Oligocene anthracotheres and entelodonts. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2023-02, roč. 611, s. 111363. Dostupné online [cit. 2024-07-20]. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2022.111363. 

Externí odkazy

Zdroj