Anna Walentynowiczová

Anna Walentynowiczová
Rodné jméno Anna Lubczyk
Narození 15. srpna 1929
Polsko Rovno, Polsko (dnes Ukrajina)
Úmrtí 10. dubna 2010 (ve věku 80 let)
Rusko Pečersk, poblíž Smolenska, Rusko
Příčina úmrtí havárie Tu-154 u Smolenska
Místo pohřbení Srebrzysko Cemetery
Národnost polská
Sídlo Gdaňsk
Profese novinářka, odborářka, disidentka, svářečka, jeřábnice a spisovatelka literatury faktu
Náboženství katolicismus
katolická církev
Ocenění Řád bílé orlice (2006)
rytíř Řádu znovuzrozeného Polska
Zlatý záslužný kříž
Stříbrný záslužný kříž
Kříž svobody a solidarity
… více na Wikidatech
Podpis Anna Walentynowiczová, podpis
Commons Anna Walentynowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Walentynowiczová, roz. Lubczyk (15. srpna 1929, Rovno, Polsko – 10. dubna 2010, Pečersk, Rusko) byla polská odborářská aktivistka[1].

Životopis

Narodila se v tehdy polském Rovnu. Za druhé světové války osiřela. V roce 1950 začala pracovat v Leninových loděnicích v Gdaňsku. Brzy byla rozčarována z nečinnosti Polské sjednocené dělnické strany, když viděla, že se dělníci nemohou organizovat a že se jejich obavami nikdo nezabývá. Svou aktivní práci zahájila poté, co jeden z jejích vedoucích ukradl peníze od zaměstnanců a použil je v loterii. Ke konci sedmdesátých let a na počátku osmdesátých let byla členkou Svobodných pobřežních odborů. Za účast v ilegálních odborech byla 7. srpna 1980 propuštěna pět měsíců před nástupem do důchodu. V reakci na toto rozhodnutí vedení byla 14. srpna 1980 uspořádána stávka, v jejímž důsledku se do práce vrátila nejen Walentynowiczová, ale i Lech Wałęsa. Walentynowiczová byla členkou Solidarity, ale opustila ji s kritikou Wałesovy politiky. Po pádu komunismu se již politicky neangažovala.

V roce 2000 odmítla gdaňské čestné občanství. V roce 2003 zažádala stát o kompenzaci za svoji perzekuci v osmdesátých letech. V lednu 2005 získala Trumanovu-Reaganovu medaili svobody. V květnu roku 2006 obdržela z rukou bývalého polského prezidenta Lecha Kaczyńskiho nejvyšší polské státní vyznamenání, řád Bílé orlice.[2]

Objevila se také ve čtyřech filmech, kde ztvárnila samu sebe.

Zemřela při leteckém neštěstí u ruského Smolensku dne 10. dubna 2010. Byla pochována na hřbitově 'Cmentarz Srebrzysko' v Gdaňsku.

Fotogalerie

Bývalý polský prezident, Lech Kaczyński, uděluje Anně Walentynowiczové nejvyšší polské státní vyznamenání, řád Bílé orlice (05/2006).
  • Místo jejího bydliště (Gdaňsk-Wrzeszcz, ul. Grunwaldzka 49)
    Místo jejího bydliště (Gdaňsk-Wrzeszcz, ul. Grunwaldzka 49)
  • Pamětní deska na domě, kde žila až do své smrti (Gdaňsk-Wrzeszcz, ul. Grunwaldzka 49).
    Pamětní deska na domě, kde žila až do své smrti (Gdaňsk-Wrzeszcz, ul. Grunwaldzka 49).
  • Hrob Anny Walentynowiczové v Gdaňsku (Polsko)
    Hrob Anny Walentynowiczové v Gdaňsku (Polsko)
  • Její medailonek na náhrobku
    Její medailonek na náhrobku
  • Podpis Anny Walentynowiczové
    Podpis Anny Walentynowiczové
Anna Walentynowicz (žena v popředí)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Walentynowicz Anna, v Encyklopedii PWN
  2. ↑ Prezydent RP wręczył odznaczenia państwowe w dniu Święta Narodowego 3 Maja. Prezydent.pl [online]. 2006-05-03 [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Walentynowicz na anglické Wikipedii.

Literatura

  • (polsky) Cenckiewicz, Sławomir. Anna Solidarność. Życie i działalność Anny Walentynowicz na tle epoki (1929-2010). Poznań: Wydawnictwo Zysk i S-ka, 2010. 888 S. ISBN 978-83-7506-516-9, ISBN 978-83-7506-507-7

Související články

Externí odkazy

Zdroj