Anna Cónová

MgA. Anna Cónová
Anna Cónová v Radiožurnálu (2023)
Anna Cónová v Radiožurnálu (2023)
Narození 10. ledna 1954
Ostrožská Nová Ves
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání JAMU
Partner(ka) Miroslav Rataj
Příbuzní 2 děti
Významné role Louisa de Renal
Červený a černý
1997 – nominace na Cenu Thálie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Cónová (* 10. ledna 1954 Ostrožská Nová Ves) je česká divadelní a filmová herečka.

Život a tvorba

Narodila se v roce 1954 v Ostrožské Nové Vsi. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti absolvovala v letech 1973 – 1977 Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní herectví.[1] Po ukončení studia přijala angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové. Po dvou divadelních sezónách odešla v roce 1979 do libereckého loutkového Naivního divadla. V roce 1980 se vrátila na podnět Jana Grossmana do Hradce Králové.

Mezi lety 1988 – 1991 působila v olomouckém Moravském divadle. Od roku 1991 patří mezi stálé členy činoherního souboru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.[1]

Na formování jejího hereckého profilu měl zásadní vliv nejen Jan Grossman, dramaturg Milan Klíma, ale i Josef Krofta (divadelní inscenace ...na Candida, Lituji, že nejsem básník, Škola staletími a další). Členkou činohry Divadla Petra Bezruče (Národního divadla moravskoslezského) v Ostravě byla od roku 1991 až do epidemie covidu v roce 2019.[2]

I po odchodu do důchodu Anna Cónová zůstává hostující divadelní herečkou, a to včetně hlavních rolí, napřéklad ve Slezském divadle v Opavě jako babička Milada ve hře Aleny Kastnerové O líné babičce nebo v ostravském diavdle Mír ve hře Oscara Wildea Jak důležité je mít Filipa. V roce 2022 byl do kin uveden diváky i kritikou oceňovaný film Alice Nellisː Buko s Annou Cónovou v hlavní roli.

Anna Cónová také učila na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.[3]

Ocenění

  • 1997 – nominace na Cenu Thálie za roli Louisa de Renal, Červený a černý, režie Radovan Lipus
  • 1997 – nominace na cenu Thálie za roli Amandy, Skleněný zvěřinec, režie Janusz Klimsza[4]
  • 2014 – cena Křišťálová růže (ocenění za umělecký přednes). Byly tak vyzdviženy její ostravské večery poezie, pořádané v režii Radovana Lipuse i četba v Českém rozhlase. V rozhovoru pro kulturní deník Ostravan Anna Cónová v roce 2015 hovořila zejména o svém vztahu k domovu, k poezii a herectví.[5]

Filmografie (výběr)

Televize

  • 1991 Bude-li mi jíti přes údolí stínu smrti...
  • 1994 O Nesytovi, pohádka
  • 1997 Jasnovidka
  • 1998 Cestující bez zavazadel
  • 1999 Spirála nenávisti, kriminální film
  • 2002 Byla láska...
  • 2003 O Ječmínkovi
  • 2003 Útěky
  • 2005 Podvraťáci
  • 2005 Comeback
  • 2005 Strážce duší, seriál
  • 2006 O ztracené lásce, pohádkový seriál
  • 2009 Proč bychom se netopili, seriál
  • 2007 Boží duha
  • 2007 Hypermarket
  • 2008 Boží duha
  • 2009 Nepolepšitelný, drama
  • 2011 Venušánkovy příběhy ze Země děda Praděda, TV seriál
  • 2011 Sráči, drama
  • 2012 Kriminálka Anděl, TV seriál
  • 2015 Jan Hus
  • 2016 Vedlejší produkt, TV seriál
  • 2018 Dukla 61
  • 2022 Stíny v mlze, TV seriál
  • 2022 Klec

Divadelní role (výběr)

Rozhlas (výběr)

  • 2007 – Ludmila Vančurová: Dvacet šest krásných let, četla Anna Cónová
  • 2008 – Bohumil HrabalːLegenda o krásné Julince, četla Anna Cónová, režie Tomáš Jirman
  • 2014 – Jane Austenováː Opatství Northanger, přeložila Věra Kondrysová, režie Tomáš Jirman
  • 2016 – Miloš Kratochvílː Modrý Poťouch. Dobrodružství holčičky Zuzanky..., četla Anna Cónová, režie Tomáš Jirman
  • 2020 – Karin Lednickáː Šikmý kostel, 20 dílný seriál četla Anna Cónová, režie Tomáš Jirman

Reference

  1. ↑ a b Anna Cónová. FDb.cz [online]. [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ HOST LUCIE VÝBORNÉ. Anna Cónová: Film Buko Alice Nellis mi splnil přání. Netušila jsem, že se to povede až v důchodu [online]. Radiožurnál Praha, 2022-09-27. Dostupné online. 
  3. ↑ medailon na webu divadla Mír v Ostravě
  4. ↑ Anna Cónová. Divadlo Mír [online]. [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ VRCHOVSKÝ, Ladislav. Herečka Anna Cónová: U nás na vesnici zametáme i silnici před naším domem. ostravan.cz [online]. 2015-09-15 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ Scéna 1978, s. 5
  7. ↑ Pochodeň, 1978, 20.1.1978, s. 5 recenze
  8. ↑ Pochodeň, 1979, 9.1.1979, s. 5 recenze
  9. ↑ Pochodeň, 22.10.1980, s. 5 recenze Františka Schildbergera
  10. ↑ Pochodeň 1980, 19.12.1980, s. 5 recenze
  11. ↑ Pochodeň 1981, 4.9.1981, s.4 recenze
  12. ↑ Pochodeň 1981, 24.4.1981, s.5 recenze
  13. ↑ Pochodeň 1983, 18.3.1983, s. 4
  14. ↑ Pochodeň, 12.2.1985, s. 4 recenze Elišky Skokanové
  15. ↑ Pochodeň 1987, 16.1.1987, s. 4 oznamuje premiéru na 21. ledna 1987; Scéna 1988, 1.2.1988, s. 4 recenze
  16. ↑ Pochodeň 1988, 23.3.1988, s. 4 recenze
  17. ↑ Pochodeň, 1988, 7.6.1988, s. 4 recenze
  18. ↑ Scéna, 27.6.1990, s.4
  19. ↑ Svět a divadlo, roč. 13, 2002, č. 2, s. 89-92 recenze
  20. ↑ hra je v repertoáru divadla dosud, přístupː 2024-04-01

Externí odkazy

Zdroj