Andrej Alexejevič Amalrik

Andrej Alexejevič Amalrik
Amalrik na tiskové konferenci po příletu na Schiphol 15. července 1976
Amalrik na tiskové konferenci po příletu na Schiphol 15. července 1976
Rodné jméno Andrej Alexejevič Amalrik
Narození 12. května 1938
Moskva
Úmrtí 12. listopadu 1980 (ve věku 42 let)
Guadalajara
Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda
Místo pohřbení Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povolání spisovatel
Alma mater Fakulta historie Moskevské státní univerzity (do 1963)
Významná díla Přežije Sovětský Svaz rok 1984?
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Alexejevič Amalrik rusky Андре́й Алексе́евич Амальри́к (12. května 1938, Moskva – 12. listopadu 1980, nedaleko Guadalajary, Kastilie – La Mancha, Španělsko) byl ruský disident, spisovatel a publicista.

Život a dílo

Studoval historii na Lomonosovově univerzitě, odkud byl roku 1963 vyloučen za seminární práci obhajující normanskou teorii. V letech 1965–1966 byl vypovězen na Sibiř za příživnictví. Po návratu do Moskvy pracoval jako externista v tiskové agentuře Novosti. Psal hry ve stylu absurdního dramatu, spolu s Pavlem Litvinovem poskytli západním novinářům údaje o perzekuci sovětských disidentů, poté byl z agentury propuštěn a pracoval jako listonoš.

V roce 1969 napsal esej Přežije Sovětský svaz rok 1984? (narážka na román George Orwella 1984), v níž přišel s provokativní myšlenkou, že SSSR je země vnitřně nestabilní kvůli zaostávající ekonomice a národnostní roztříštěnosti, takže větší krize, za jakou Amalrik pokládal čínsko-sovětské konflikty (1969), by mohla vést k jeho kolapsu. Za vydání této knihy byl roku 1970 odsouzen ke třem letům odnětí svobody, po odpykání trestu musel nuceně pobývat v Magadanu až do roku 1975. (Roku 1971 vyšel český překlad v exilovém nakladatelství Index.) V roce 1976 byl jedním ze zakladatelů Moskevské helsinské skupiny, následně byl zbaven sovětského občanství a donucen s manželkou Gjuzel Makudinovovou emigrovat do Nizozemska. Živil se publicistickou a přednáškovou činností, zemřel na silnici poblíž Guadalajary roku 1980 při autonehodě, během cesty z jižní Francie do Madridu.

Roku 1991 byl v Sovětském svazu soudně rehabilitován.

Externí odkazy

Zdroj