André Gorz

André Gorz
Rodné jméno Gerhart Hirsch a Gérard Robert Karl Jakob Horst
Narození 9. února 1923
Vídeň
Úmrtí 22. září 2007 (ve věku 84 let)
Vosnon
Pseudonym Michel Bosquet
Povolání ekonom, novinář, filozof, spisovatel, sociolog, ochránce životního prostředí, politolog a publicista
Alma mater Švýcarský federální technologický institut v Lausanne
Alpské lyceum v Zuozu
Témata politická ekologie, nerůst, múzické umění, filozof, žurnalistika a ekoanarchismus
Významná díla Les chemins du paradis
Ekologie a politika
Vlivy Ivan Illich
Karl Marx
Jean-Paul Sartre
Edmund Husserl
Herbert Marcuse
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Gorz (9. únor 1923 – 22. září 2007) byl francouzský a rakouský sociální filozof českého původu. Byl teoretikem hnutí Nové levice, proponentem politické ekologie, a spoluzakladatelem týdeníku Nouvel Observateur.

Narodil se ve Vídni pod jménem Gerhard Hirsch židovskému otci a katolické matce, kteří v roce 1918 emigrovali z Moravy. Otec pracoval jako obchodník se dřevem. Matka, jejíž otec byl český operní zpěvák a dirigent, byla sekretářka.[1] Za druhé světové války Gorz chodil do švýcarské školy (v obci Zuoz), po válce se stěhoval do Francie.

V padesátých letech začal pracovat jako novinář, pod pseudonymem Michel Bosquet a v roce 1964 spoluzakládal Nouvel Observateur.

Byl mu blízký existencialistický vztah k marxismu Jean-Paul Sartra, s nímž se seznámil už v roce 1946. Byl členem redakční rady Les Temps Modernes, vlivný časopis záložen Sartrem, až do Sartrovy smrti. Byl i přítelem Herberta Marcuse a Ivana Illicha.

Právě otázkám odcizení a osvobození se věnovaly jeho první knihy, které podepsal jako André Gorz. Zajímal se i o krizi práce[2].

Dílo

  • La morale de l'histoire (Seuil, 1959)
  • Stratégie ouvrière et néocapitalisme (Seuil, 1964)
  • Le traître (Le Seuil, 1957 et Folio Essais, 2005. Dans cette édition se trouve l'Avant-propos de 1967)
  • Le socialisme difficile (Seuil, 1967)
  • Réforme et révolution (Seuil, 1969)
  • Critique du capitalisme quotidien (Galilée, 1973)
  • Critique de la division du travail (Seuil, 1973. Ouvrage collectif)
  • Écologie et politique (Galilée, 1975)
  • Écologie et liberté (Galilée, 1977)
  • Fondements pour une morale (Galilée, 1977)
  • Adieux au prolétariat (Galilée et Le Seuil, 1980)
  • Les Chemins du Paradis (Galilée, 1983)
  • Métamorphoses du travail (Galilée, 1988 et Folio Essais, 2004)
  • Capitalisme Socialisme Écologie (Galilée, 1991)
  • Misères du présent, richesse du possible (Galilée, 1997)
  • L’immatériel (Galilée, 2003)
  • Lettre à D. Histoire d'un amour (Galilée, 2006 ; rééd. Folio, 2008)
  • Ecologica (Galilée, 2008)
  • Le Fil rouge de l'écologie, Willy Gianinazzi (ed.), La Découverte, 2016)

Reference

  1. ↑ Finn Bowring, Andre Gorz and the Sartrean Legacy: Arguments for a Person-Centered Social Theory, Palgrave Macmillan, 2000, str.1
  2. ↑ Willy Gianinazzi, André Gorz. Une vie, Paris, La Découverte, 2016.

Externí odkazy

Zdroj