Amphicyonidae

Jak číst taxoboxAmphicyonidae
Stratigrafický výskyt: eocénpleistocén, před 46,2–1,8 miliony lety
alternativní popis obrázku chybí
Daphoenus, zástupce skupiny
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Podřád psotvární (Caniformia)
Čeleď Amphicyonidae
Haeckel, 1886
Území, kde byly nalezeny fosilie zástupců čeledi Amphicyonidae
Území, kde byly nalezeny fosilie zástupců čeledi Amphicyonidae
Území, kde byly nalezeny fosilie zástupců čeledi Amphicyonidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amphicyonidae je zaniklá čeleď šelem od období eocénu do pleistocénu. Vyskytovaly se v Severní Americe, Evropě, Asii a v Africe.[1] Někdy bývají označováni jako "psi medvědovití", a to na základě jejich příbuznosti s psovitými a medvědovitými. Pozůstatky rodu Amphicyon byly nalezeny i na území České republiky.

Popis

Rekonstrukce vzezření druhu Amphicyon ingens

Tato čeleď zahrnovala mnoho druhů různých velikostí. Nejmenší vážily kolem 5 kilogramů, největší zástupci měli až 600 kg. Všichni byli masožravci, často na vrcholu potravního řetězce a to zejména v období oligocénu a počátku miocénu. Od pliocénu začali ubývat, než na počátku pleistocénu úplně vymřeli. Není jisté proč, ale je možné, že kvůli konkurenci jiných šelem, například kočkovitých.

Zástupci

  • Agnotherium
  • Amphicyon
  • Amphicyonopsis
  • Adilophontes
  • Brachycyon
  • Cynelos[2]
  • Cynodictis
  • Euroamphicyon
  • Gobicyon
  • Guangxicyon
  • Haplocyon
  • Haplocyonoides
  • Haplocyonopsis
  • Harpagocyon
  • Adilophontes
  • Ischyrocyon
  • Paradaphoenus
  • Pericyon
  • Pliocyon
  • Proamphicyon
  • Protemnocyon
  • Pseudarctos
  • Pseudamphicyon
  • Pseudocyon
  • Pseudocyonopsis
  • Symplectocyon
  • Ysengrinia
  • Borocyon
  • Brachyrhyncocyon
  • Daphoenictis
  • Daphoenodon
  • Daphoenus
  • Paradaphoenus
  • Mammacyon
  • Temnocyon

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amphicyonidae na anglické Wikipedii.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj