Amalia Flemingová

Amalia Fleming
Amalia Fleming (1975)
Amalia Fleming (1975)
Narození 28. června 1912
Konstantinopol
Úmrtí 26. února 1986 (ve věku 73 let)
Athény
Národnost Řekové
Alma mater Athénská univerzita
Povolání politička a lékařka
Politická strana Panhelénské socialistické hnutí
Choť Alexander Fleming (1953–1955)[1]
Funkce zástupce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1978–1986)
poslanec řeckého parlamentu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amalia, lady Flemingová, (rozená Koutsouri-Vourekas, 28. června 1912 – 26. února 1986) byla řecká lékařka, bakterioložka, bojovnice za lidská práva a politička.

Raný život a vzdělání

Amalia se narodila v Konstantinopoli (Istanbul, Turecko), v roce 1912. Její otec Harikios Koutsouris byl lékař.[2] V roce 1914, počátkem první světové války byla rodina donucena uprchnout z „rasově netolerantního pantureckého státu“ do Atén.[3] Amalia vystudovala lékařství se specializací na bakteriologii na univerzitě v Aténách. V letech 1938 až 1944 pracovala jako bakterioložka v aténské městské nemocnici. Provdala se za architekta Manoliho Vourekase. [4]

Druhá světová válka

V dubnu 1941 bylo Řecko obsazeno německými a italskými silami Osy. Amalia s manželem se připojili k řeckému hnutí odporu. Pomáhali britským, novozélandským a řeckým vojákům uprchnout z okupovaného Řecka. Amalia také přepisovala vysílání rozhlasové společnosti BBC nebo vyráběla falešné průkazy totožnosti pro řecké Židy a zahraniční důstojníky.

Za své aktivity byla zatčena a uvězněna Italy. Předstírala zánět slepého střeva, aby byla převezena do vězeňské nemocnice, odkud plánovala uniknout. Po operaci slepého střeva byla ale předána gestapu a odsouzena k trestu smrti. Strávila šest měsíců ve vězení, než byla v roce 1944 zachráněna postupujícími britskými jednotkami.

Londýn

V roce 1945, po válce, bylo Řecko v troskách s mnoha tisíci mrtvými. Ale utrpení ještě pokračovalo. Během občanské války (1946 – 1949) byl zničen dům i laboratoř manželů. Jejich vztah se rozpadl a v roce 1947 se rozvedli. Amalia v té době získala stipendium British Council , které jí umožnilo postgraduální studium bakteriologie v nemocnici St. Mary's Hospital v Londýně. Se svojí nejistou angličtinou nebyla zařazena do týmu, jak bylo původně plánováno, ale začala pracovat v laboratoři Alexandra Fleminga. Záhy byla zařazena do několika výzkumných studií, které byly publikovány ve vědeckých časopisech jako British Medical Journal nebo The Lancet. Mezi květnem 1947 a srpnem 1952 napsala devět výzkumných publikací[5] a na několika projektech spolupracovala s Alexanderem Flemingem.[2] Alexander a Amalia si během několika let vytvořili blízký profesionální i osobní vztah. Po smrti jeho první manželky v roce 1953 se Amalia provdala za Alexandra Fleminga. Ale již v březnu v roce 1955 ovdověla.

Režim plukovníků

Po smrti manžela podnikala Amalia Flemingová do Řecka jen krátké výlety. Většinu času věnovala vědecké práci v Londýně. Od roku 1962 však začala trávit v Řecku více času a v roce 1967 přesídlila do Atén natrvalo. Vracela se v době, kdy v Řecku proběhl vojenský převrat, který na sedm let změnil Řecké království na krajně pravicovou vojenskou diktaturu. Mučení a zastrašování se staly standardními metodami kontroly policie a byrokracie. Amalia Flemingová opět neváhala a organizovala humanitární akce na podporu politických vězňů a jejich rodin.[3] Její anglické občanství a z části i příjmení ji nějaký čas chránilo. Ale v roce 1971 byla zatčena za zapojení do příprav útěku Alexandrose Panagoulise z vězení. Byla odsouzena na šestnáct měsíců vězení. Vzhledem ke zdravotním potížím byla propuštěna z vězení během měsíce. Byla zbavena řeckého občanství a vyhoštěna do Anglie.[6][7]

Během několika dalších let patřily společně s Melinou Mercouriovou a Helen Vlachosovou mezi významné obránkyně řecké demokracie v exilu. Vypovídala před Evropským soudem pro lidská práva. Pokračovala v pomoci rodinám uvězněných odpůrců režimu. Řadě odpůrců junty pomohla uprchnout z Řecka.

Politické aktivity po roce 1974

Po návratu do Řecka v roce 1974 se stala aktivní v národní politice. Vstoupila do Panhelénského socialistického hnutí (PASOK). Byla zvolena do řeckého parlamentu v roce 1977, 1981 a 1985. Byla aktivní bojovnicí za lidská práva a byla členkou Evropské komise pro lidská práva a první předsedkyní řeckého výboru Amnesty International.[4]

Dědictví

Nemocnice Amalie Flemingové (Νοσοκομείο Αμαλία Φλέμινγκ), Atény

Amalia Flemingová, řecká vlastenka, obránkyně demokracie a nezávislosti prohlásila: „Narodila jsem se jako Řekyně a to je nevyléčitelná nemoc, kterou nic a nikdo nemůže léčit ani změnit“.[8] Po smrti byla řeckou vládou rehabilitována.

Založila jménem Alexandra Fleminga Řeckou nadaci pro základní biologický výzkum a vytvořila podmínky pro zřízení Výzkumného centra biomedicínských věd Alexandra Fleminga (BSRC „Alexander Fleming“) ve Vari (předměstí Athén). Sídlí zde také Fleingovo muzeum současné vědy. Archivní materiály, fotografie a osobní věci darovala Amalia Flemingová.

V roce 1986 byla založena nemocnice (Sismanogleio-Amalia Fleming General Hospital) v Melissii (předměstí Atén), která byla pojmenována po Amalii Flemingové.[9]

Ocenění

  • Řecký královský řád blahobytu[4]

Bibliografie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amalia Fleming na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b "Obituary: Lady Fleming: Greek Patriot and Politician," The Times, 27 February 1986, p. 14.
  3. ↑ a b John Haag, Fleming, Amalia (1912–1986), encyclopedia.com. Retrieved 8 April 2020.
  4. ↑ a b c Women in History - F, abitofhistory.net. Retrieved 8 April 2020.
  5. ↑ Summary of: Joudeh B. Freij and Bishara J. Freij, "Chapter 11 : Lady Amalia Fleming: Turbulence and Triumph", in: Rachel J. Whittaker and Hazel A. Barton, eds., Women in Microbiology, American Society for Microbiology, 2018. Retrieved 9 April 2020.
  6. ↑ Paul Anastasi, "Lady Fleming Dies in Athens: Foe of Nazis and Army Junta", The New York Times, 27 February 1986. Retrieved 9 April 2020.
  7. ↑ Lady Fleming, "In the hands of the Colonels", The Guardian, 28 November 1971, pp. 25 and 27, and 5 December 1971, pp. 27 and 29.
  8. ↑ The Exiles, BBC Two England, 14 September 1973. Retrieved 9 April 2020.
  9. ↑ Amalia Fleming – Prefecture General Hospital of Athens - Ministry of Health, 4ty.gr. Retrieved 9 April 2020.
  10. ↑ Campbell Page, "Bearing Witness", The Guardian, 23 November 1972.

Externí odkazy

Zdroj