Altajská republika

Altajská republika
Республика Алтай
Алтай Республика
Tři vrcholky Altaje: Pohádka, Sen, Krasavice
Tři vrcholky Altaje: Pohádka, Sen, Krasavice
Altajská republika – znak
znak
Geografie
Hlavní město Gorno-Altajsk
Souřadnice 50°55′ s. š., 86°55′ v. d.
Rozloha 92 903 km²
Časové pásmo UTC+7[1]
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 220 934 (2021)
Hustota zalidnění 2,4 obyv./km²
Jazyk ruština, altajština (úřední), kazaština
Národnostní složení Rusové, Altajci, Kazaši, Ukrajinci
Náboženství pravoslaví, tengrismus, islám
Správa regionu
Stát RuskoRusko Rusko
Nadřazený celek RuskoRusko Rusko
Druh celku republika Ruské federace
Vznik 1992
Hlava Oleg Leonidovič Chorochordin
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 RU-AL
Označení vozidel 04
Oficiální web www.altai-republic.ru
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa

Altaj, plným názvem Altajská republika (altajsky Алтай Республика) nebo Republika Altaj (rusky Респу́блика Алта́й), je republika v Sibiřském federálním okruhu Ruské federace. Má rozlohu 92 600 km² a 202 947 obyvatel (2002). Hlavním městem je Gorno-Altajsk. Platí zde novosibirský čas (UTC +6 hod., SEČ +5 hod.).

Poloha a přírodní podmínky

Republika Altaj se nachází v jižní části Sibiře na pomezí Kazachstánu, Číny a Mongolska, v rámci Ruska sousedí s Altajským krajem, Kemerovskou oblastí a republikami Chakasií a Tuvou. Pro polohu v centrální části pohoří Altaj se tomuto území někdy přezdívá Ruský Tibet. Nejvyšší horou republiky, Altaje a celé Sibiře je Bělucha (4 506 m) na hranici s Kazachstánem. Altaj pokrývá téměř celé území republiky čtyřtisícovými hřbety, oddělenými údolími řek. Hlavní vodní toky představují zdrojnice Obu Bija a Katuň (se svými přítoky Argutem, Koksou a Čujou). Největší jezero je Tělecké, altajsky: Altyn Köl („Zlaté jezero“) o rozloze 230,8 km² a hloubce 325 m, ze kterého vytéká řeka Bija.

Historie

Předchůdkyní Republiky Altaj byla Ojrotská autonomní oblast (Ойротская автономная область), vytvořená v rámci Altajského kraje 1. června 1922. Od 7. ledna 1948 nesla název Horská-Altajská autonomní oblast (Горно-Алтайская автономная область). V říjnu 1990 byla povýšena na autonomní republiku a 3. června 1991 vyčleněna z Altajského kraje a jako republika podřízena přímo Ruské federaci. Od roku 1993 nese současný název.

Obyvatelstvo

Osídlení hornaté republiky je velmi řídké, pouze 2 obyvatelé/km²; čtvrtina populace žije v hlavním městě. Co do národnostního složení, žije zde 57 % Rusů, což je asi 116 000 lidí. Dále následují etničtí Altajci, kteří představují jen 30,7 % obyvatel – 62 000 lidí. Také jsou zastoupeny i menšiny z bývalých republik SSSR, jako např. Kazaši (6 %) nebo Ukrajinci (0,9 %). V zemi je jen jedna univerzita, kterou je Gorno-Altajská státní univerzita.

Ekonomika

V zemi se hlavně pěstují zemědělské plodiny, které zpracovává potravinářský průmysl (ten je v Altajské rep. nejvíce rozvinut). Následuje těžba dřeva (do země částečně zasahuje severská tajga). V zemi je také mnoho nerostných surovin (např. zlato, stříbro, železné rudy, lithium a další), které se těží.

Doprava

V Altajské republice nejsou železnice. Hlavní silniční tah vede z Gorno-Altajsku do města Koš-Agač horskými údolími a dále na jih, průsmykem Dörböt Dabaan do Mongolska. Také je zde několik letišť pro osobní dopravu.

Města

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky) 

Externí odkazy

Zdroj