Alichan Bukejchanov
| Alichan Nurmuchamedovič Bukejchanov | |
|---|---|
 | |
| Narození |
5. března 1866 Tokraunská volosť |
| Úmrtí |
27. září 1937 (ve věku 71 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Donský hřbitov |
| Alma mater | Imperátorský lesnický ústav |
| Povolání | spisovatel, politik a vědec |
| Politická strana | Konstitučně demokratická strana |
| Nábož. vyznání | sunnitský islám |
| Děti | Jelizaveta Alichanovna Sadvakasovová |
| Rod | Čingizové a Tore |
| Funkce | člen Státní dumy Ruského impéria |
| Podpis |  |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alichan Bukejchanov (5. března 1866 Tokyraujn Volost – 27. září 1937 Moskva) byl kazašský politik a etnograf. Od 13. prosince 1917 do 5. března 1920 byl prvním a posledním předsedou vlády státního útvaru zvaného Alašská autonomie, v níž hledá své kořeny dnešní Kazachstán. Byl prozápadně, demokraticky a sekulárně orientovaný.[1]
Život
Jako pravnuk Baraka Sultana, bývalého chána orta žuzu, byl přímým potomkem Čingischána. V roce 1890 absolvoval Omskou technickou školu. Později studoval na ekonomické fakultě Petrohradského lesnického institutu, kde absolvoval v roce 1894.[2] Po studiích se vrátil do Omsku a strávil tam dalších čtrnáct let.
V letech 1895 až 1897 pracoval jako učitel matematiky ve škole pro kazašské děti. V roce 1896 se zúčastnil Ščerbinovy etnografické expedice, jejímž cílem bylo prozkoumat každý aspekt kultury ruské Střední Asie. Na základě této činnosti vydal například studii o chovu zvířat ve Střední Asii. Byl prvním životopiscem Abaje Kunanbajulyho, v roce 1909 vydal výbor z jeho děl.
Po ruské revoluci roku 1905 vstoupil do liberální Konstitučně demokratické strany (tzv. Kadeti). V roce 1906 byl zvolen do Státní dumy Ruského impéria za tuto stranu a podepsal Vyborskou petici na protest proti rozpuštění Dumy carem. V roce 1908 byl zatčen a poslán do vyhnanství v Samaře, v němž setrval až do roku 1917. Spoluzaložil v té době mj. kazašské noviny Qazaq.
V dubnu 1917 se Bukejchanov, Achmet Bajtjynov a několik dalších domácích politických osobností chopilo iniciativy a svolali do Orenburgu Všekazašský kongres. Ten ve své rezoluci vyzval k navrácení veškeré půdy zkonfiskované carským režimem původnímu obyvatelstvu a k vyhnání všech nových osadníků z kazašsko-kyrgyzských území. Další rezoluce požadovaly převod místních škol do rukou domorodců a ukončení odvodů na frontu. Bukejchanov tehdy ale nepatřil k radikálům, kteří usilovaly o odtržení od Ruska a po únorové revoluci kontaktoval šéfa ruské prozatímní vlády Alexandra Kerenského. Získal si jeho důvěru a 19. března 1917 ho Kerenskij jmenoval komisařem prozatímní vlády v Turgajské oblasti. Záhy patřil k zakladatelům strany Alaš, první moderní kazašské politické strany, kam přetáhl řadu Kadetů.
Po říjnové revoluci, během níž se v Rusku chopili moci bolševici, se Kazaši nicméně rozhodli vyhlásit vlastní stát, Alašskou autonomii. V prosinci 1917 byl Bukejchanov zvolen jejím předsedou vlády.
Po pádu Alašské autonomie a připojení jejího území k sovětskému impériu vstoupil do Komunistické strany a chtěl se vrátit k vědeckému životu. Tento kompromis s novým režimem mu ale příliš nevyšel. Jeho dřívější politické aktivity způsobily, že na něj úřady pohlížely s podezřením, což vedlo k zatčením v letech 1926 a 1928. V roce 1930 ho úřady vyhostily do Moskvy, kde byl v roce 1937 naposledy zatčen a popraven během stalinské Velké čistky. Sovětské úřady ho rehabilitovaly až v roce 1989.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alikhan Bukeikhanov na anglické Wikipedii.
- ↑ ŠAJACHMETOVA, Žanna. Alikhan Bokeikhanov: A Life Devoted to His Country and People. The Astana Times. 2021-03-05. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-24. (anglicky)
- ↑ Alikhan Bukeikhanov. Gov.kz [online]. [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (kazašsky)
