Alfredo Palacios

Alfredo Palacios
Stranická příslušnost
Členství Socialist Party
Narození 10. srpna 1880
Buenos Aires
Úmrtí 20. dubna 1965 (ve věku 84 let)
Buenos Aires
Místo pohřbení Hřbitov La Recoleta
Alma mater Univerzita v Buenos Aires
Colegio Nacional de Buenos Aires
Profese diplomat, politik a advokát
Commons Alfredo Palacios
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfredo Lorenzo Ramón Palacios (10. srpna 1880 Buenos Aires – 20. dubna 1965 Buenos Aires) byl argentinský politik, právník, diplomat a sociální reformátor.

Byl synem novináře a politika Aurelia Palaciose, který přišel do Buenos Aires z Uruguaye. Byl vychován v katolickém duchu, avšak později se přiklonil k levicovému reformismu a v roce 1896 vstoupil do Socialistické strany, kterou založil Juan Bautista Justo. Vystudoval práva na Univerzitě v Buenos Aires a byl znám jako advokát chudých. V roce 1904 se stal úplně prvním socialistickým poslancem na americkém kontinentu.[1] Opakovaně byl volen do argentinské sněmovny i senátu, avšak vinou častých vojenských převratů nemohl nikdy mandát dokončit. Byl významnou postavou argentinské politiky dvacátého století a přicházel s řadou zákonodárných inciativ ve prospěch neprivilegovaných vrstev. Podařilo se mu prosadit omezení pracovní doby, zákaz dětské práce a pojištění pro případ pracovních úrazů. Požadoval dostupnější zdravotní péči a tvrdě kritizoval korupci panující v argentinské státní správě. Socialistické názory spojoval s nacionalismem: oblečením a mohutným knírem se stylizoval jako gaučo, požadoval připojení Falkland k Argentině a odmítal vojenské intervence USA v latinskoamerických zemích.[2]

V roce 1920 vydal svůj stěžejní spis Nuevo Derecho (Nové právo), v němž nastínil plán sociálně spravedlivé společnosti. K jeho programu patřilo znárodnění přírodních zdrojů, volební právo žen a zrušení trestu smrti. Byl také vůdčí postavou hnutí za demokratizaci argentinských vysokých škol, studenti mu dali čestný titul „Učitel Ameriky“. V letech 1941 až 1943 byl rektorem Národní univerzity v La Platě.[3]

Patřil k hlavním odpůrcům Juana Peróna a za jeho autoritářského režimu byl i krátce vězněn. Po Perónově svržení působil jako argentinský velvyslanec v Montevideu. V roce 1958 neúspěšně kandidoval na prezidenta, získal pouze tři procenta hlasů. Zpočátku sympatizoval s kubánskou revolucí, avšak pak odsoudil Fidela Castra za příklon ke komunismu. Žil velmi skromně a většinu příjmů věnoval na veřejné účely, dožil proto v chudobě.

Byl mezi stovkou nejvýznamnějších osobností argentinské historie v anketě El Gen Argentino.

Reference

  1. ↑ Palacios, Alfredo L. (1880–1965) [online]. Encyclopedia.com [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ Palacios, Alfredo Lorenzo. www.falklandsbiographies.org [online]. Dictionary of Falklands Biography [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Palacios. [s.l.]: Historical Dictionary of Argentina Dostupné online. S. 545. 

Externí odkazy

Zdroj