Alexandre de Beauharnais

Alexandre de Beauharnais
Narození 28. května 1760
Fort-de-France
Úmrtí 23. července 1794 (ve věku 34 let)
Paříž
Příčina úmrtí poprava stětím
Místo pohřbení Hřbitov Picpus
Alma mater Univerzita Heidelberg
Povolání politik a voják
Choť Joséphine de Beauharnaisová (od 1779)[1][2]
Partner(ka) Amálie Zefyrina ze Salm-Kyrburgu
Děti Evžen de Beauharnais
Hortense de Beauharnaisová[3]
Rodiče François de Beauharnais a Marie Anne Henriette Françoise Pyvartová de Chastullé
Rod Beauharnaisové
Příbuzní Amélie de Beauharnaisová, Joséphine de Beauharnaisová mladší, Auguste de Beauharnais[4], Maximilian de Beauharnais, Eugénie de Beauharnaisová, Théodolinde de Beauharnaisová, Pierre Louis Marie Auguste Denis de Lagarde[4], Fanny Denisová de Kereden de Tobriand[4] a Carolina Clotilde de Beauharnaisová[4] (vnoučata)
Funkce poslanec francouzského Národního shromáždění
Podpis Alexandre de Beauharnais – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandre François Marie de Beauharnais, vikomt de Beauharnais (28. května 1760, Fort-de-France, ostrov Martinique – 23. července 1794, Paříž, popraven) byl francouzský voják a politik, krátce předseda Národního shromáždění. Byl prvním manželem Joséphiny, pozdější císařovny Francouzů a manželky Napoleona I.

Život

Alexandre, Vicomte de Beauharnais se vyznamenal během americké války o nezávislost, kde působil ve francouzském expedičním sboru pod velením generála Rochambeau. Od roku 1784 sloužil v jízdním pluku Royal-Champagne a roku 1788 dosáhl hodnosti majora.

Při vypuknutí revoluce se stal za šlechtu poslancem generálních stavů. Byl jedním z prvních šlechticů, kteří v Národním shromáždění přestoupili k třetímu stavu. V první fázi revoluce byl považován za předního politika a v době pokusu o útěk krále Ludvíka XVI. s rodinou byl Alexandre předsedou Národního shromáždění (červen 1791). Krátce poté se vrátil do armády a stal se generálním adjutantem severní armády pod velením generála Custine. V armádě byl úspěšný a 7. září 1792 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Pak roku 1793 převzal již jako divizní generál (povýšen 8. března 1793) vrchní velení rýnské armády (23. května 1793). Z funkce však krátce nato odstoupil, na základě Carnotova dekretu, nařizujícího odchod šlechticů z armády. V důsledku falešného obvinění byl zatčen roku 1794 a revolučním tribunálem byl odsouzen k smrti. Zemřel na popravišti čtyři dny před pádem Robespierovým a tedy i koncem hrůzovlády. Je pohřben v hromadném hrobě na hřbitově Cimetière de Picpus v Paříži.

Ve vězení se smířil se svou ženou, od které žil po soudní rozluce odděleně několik let. Manželkou byla Josephina Tascher de la Pagerie, též rodačka z ostrova Martinique.

Z manželství, které bylo uzavřeno 13. prosince 1779, vzešly dvě děti:

Reference

  1. ↑ Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ Гортензия (Евгения Богарне). In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek IX.
  4. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

Zdroj