Alexandr Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin
Narození 7. září 1870
Narovtšat
Úmrtí 25. srpna 1938 (ve věku 67 let)
Leningrad
Příčina úmrtí rakovina
Místo pohřbení Litěratorskije mostki
Povolání spisovatel, pilot, romanopisec, scenárista, básník, autor dětské literatury a prozaik
Alma mater Второй Московский кадетский корпус
Alexandrovské vojenské učiliště
Žánr povídka, novela, črta, fejeton, publicistika a spekulativní fikce
Témata próza
Významná díla The Duel
Ocenění Puškinova cena (1909)
Manžel(ka) Liza Heinrich (od 1907)
Děti Ksenia Kuprina
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн ( 26. srpnajul. / 7. zářígreg.187025. srpna 1938, Leningrad) byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room.

Život a dílo

Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší".

Česky vyšel soubor jedenácti povídek Manéž světa, jsou to příběhy ztracených existencí, podivínů a lidí, kterými společnost opovrhovala (cirkusoví artisté, vysloužilí herci, starci).

Ve výboru devatenácti povídek Podzimní květy dominuje příběh Sulamit - láska moudrého krále Šalamouna k mladičké dívce a také povídka Olesja, milostný příběh dívky nařčené z čarodějnictví.

Nástup bolševiků roku 1917 vnímal Kuprin rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další.

Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Fotogalerie

Odkazy

Externí odkazy

Zdroj