Albrecht Minsterberský

Albrecht Minsterberský
kníže minsterberský a olešnický
Minsterberský kníže
Období 1498–1511
Spolu s Karlem I. a Jiřím I.
Předchůdce Jindřich I. Starší
Nástupce Karel I. Minsterberský
Olešnický kníže
Období 1498 – 1511
Spolu s Karlem I. a Jiřím I.
Předchůdce Jindřich I. Starší
Nástupce Karel I. Minsterberský
Narození 3. srpna 1468 nebo 2. srpna 1468
Kunětická hora
Úmrtí 12. července 1511 (ve věku 42 let)
Prostějov
Manželka Salomena Hlohovsko-Zaháňská
Potomci Voršila Minsterberská
Dynastie Poděbradovci
Otec Jindřich I. Starší
Matka Uršula Braniborská
Příbuzní Markéta Minsterberská, Karel I. Minsterberský a Jiří I. Minsterberský (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrecht Minsterberský (2. srpna 1468 Kunětická hora – 12. července 1511 Prostějov) byl kníže minsterberský a olešnický pocházející z rodu českého krále Jiřího z Poděbrad.

Životopis

Jeho otcem byl Jindřich I. Starší, syn Jiřího z Poděbrad a matkou byla Uršula Braniborská. V roce 1472 domluvil jeho otec sňatek s Barborou Olešnickou, která byla dcerou olešnického knížete Konráda IX. Dohoda o sňatku obsahovala úmluvu o odkoupení Konrádových hornoslezských území za 9000 zlatých. Manželství mělo podpořit budoucí nároky Minsterberků na Olešnické knížectví, jelikož Konrád neměl mužského dědice. Celá dohoda ale byla zhacena českým a uherským králem Matyášem Korvínem, který zmíněné hornoslezské državy zabral pro svého syna Jánoše.[1] V knížectvích olešnickém a minsterberském (někdy dohromady uváděno jako Minsterbersko-olešnické knížectví) vládl formálně spolu se svými bratry Karlem I. a Jiřím.

Pravděpodobně v roce 1488 se oženil s Salomenou Hlohovsko-Zaháňskou, která byla dcerou zaháňského knížete Jana II. Šíleného.[2] Spolu měli dceru Voršilu, která se vdala za nejvyššího kancléře Českého království Jindřicha Švihovského z Rýzmberka na Rábí. V roce 1501 prodal spolu se svými bratry i přes odpor českých stavů Kladsko za 70 000 rýnských zlatých rakouskému hraběti Oldřichovi z Hardeka,[3] který si později vzal za manželku jeho sestru Sidonií. V roce 1502 zemřel jeho bratr Jiří a o vládu se tak dělil jen s bratrem Karlem. V roce 1509 zastavili Minsterbersko opolskému knížeti Janovi. Knížectví se do rukou Minsterberků vrátilo až v roce 1532.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ JIRÁSEK, Zdeněk, a kol. Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 708 s. ISBN 978-80-7422-168-2. S. 409. 
  2. ↑ FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. S. 123. 
  3. ↑ ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437-1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7. S. 583. 
  4. ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 432. 

Literatura

  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
  • FUKALA, Radek. Slezsko - neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

Zdroj