Albatros snarský

Jak číst taxoboxAlbatros snarský
alternativní popis obrázku chybí
Albatros snarský
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád trubkonosí (Procellariiformes)
Čeleď albatrosovití (Diomedeidae)
Rod albatros (Thalassarche)
Binomické jméno
Thalassarche salvini
(Rothschild, 1893)
Areál rozšíření
Synonyma
  • Diomedea cauta (Buller, 1878)
  • Thalassogeron salvini (Rothschild, 1893)
  • Diomedea salvini (Rothschild, 1893)
  • Thalassogeron cautus salvini (Rothschild; Mathews & Iredale 1913)
  • Diomedella cauta salvini (Rothschild); Mathews 1927)
  • Diomedea cauta peruvia (Mathews, 1933)
  • Diomedella cauta atlantica (Mathews, 1933)
  • Diomedea cauta salvini (Rothschild, 1893)
  • Thalassarche salvini (C. Robertson & Nunn, 1998)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albatros snarský (Thalassarche salvini) je statný druh albatrosa, jehož převážná část populace hnízdní na novozélandském souostroví Bounty, menší část hnízdí i na soustavě ostrovů Western Chain (součást Snárských ostrovů) a několik párů i na Crozetových ostrovech.

Systematika

Albatros snarský byl tradičně považován za konspefický s albatrosem šelfovým (Thalassarche cauta), chathamským (Thalassarche eremita) a bělohlavým (Thalassarche steadi). C. J. R. Robertson a G. B. Nunn v roce 1988 však navrhli rozdělení původního taxonu do 4 druhů,[3] což akceptovala řada dalších taxonomických autorit jako BirdLife International,[4]IOU[5] nebo ACAP.[6] Druhové jméno salvini je připomínkou britského ornitologa Osberta Salvina.[7]

Popis

Délka těla dosahuje 90 cm, rozpětí křídel se pohybuje kolem 250 cm.[8] Samec váží kolem 3,3–4,9 kg, samice 3,3–3,7 kg.[9]

Hlava a krk jsou šedé, korunka je světle šedá. Mezi okem a bází zobáku se táhne černá skvrna. Hřbet, horní strana křídel a ocas jsou šedočerné. Kostřec a celá spodina je čistě bílé.[9] Spodní strana křídel je bílá s tmavými okraji, které u konce křídla sbíhají do tmavého trojúhelníku. Zobák je 125–130 mm dlouhý, jeho barva je rohovinově šedá, avšak koncový hák horní čelisti a horní hrana horní čelisti jsou žluté, konec spodní čelisti je černý. Nohy jsou světle modrošedé.[10] Nedospělí jedinci jsou podobní dospělcům, avšak jejich hlava je o něco světlejší a zobák velmi tmavý.[8]

Rozšíření

Druh hnízdní pouze na novozélandských ostrovech Western Chain (součást Snárských ostrovů) a hlavně souostroví Bounty, kde se nachází většina hnízdišť. Několik párů hnízdí i na Crozetových ostrovech.[11] V době hnízdění (srpen až duben) se albatros snarský vyskytuje u Nového Zélandu, hlavně v pobřežních vodách kolem Jižního ostrova, a v mořích kolem jihovýchodní Austrálie.[12] V době mimo hnízdění je široce rozšířen napříč jižními oceány, hlavně u moří kolem středního Chile a Peru mezi 15–50° j. š.[11][12][13] Výjimečně se vyskytuje i v jižních částech Indického a Atlantského oceánu a snad i v mořích kolem Jihoafrické republiky.[2]

V roce 2014 byla početnost párů na souostroví Bounty, kde se vyskytuje přes 90 % veškeré populace, odhadnuta na 40 tisíc párů, což představuje kolem 80 tisíc dospělých jedinců a 110 tisíc všech albatrosů (tzn. včetně nedospělců).[4] Western Chain v letech 2008–2010 hostily 1200 párů, na Crozetových ostrovech je přítomno jen několik párů.[13]

Biologie

Albatros snarský v letu

Na moři se sdružuje do hejn. Živí se desetiramenatci, krilem, rybami, salpy a zbytky ryb vyhozených z rybářských lodí.[13] Potravu dokáže umě sbírat z hladiny díky svému ostrému zobáku. Jídlo buďto rozřeže ostrými hranami horního zobáku nebo spolkne celé, k čemuž mu pomáhá schopnost výrazně rozšířit hrdlo.[12]

Hnízdění

K hnízdění dochází v hustě osídlených koloniích. Albatros snarský tvoří dlouhodobé monogamní páry, které jsou formovány skrze komplexní námluvy, podobně jako je tomu i u dalších druhů albatrosů. Oba partneři zajišťují inkubaci i péči o mláďata. Vejce jsou kladena do mělkého důlku na vrcholu hromádky z bahna, guána a dalšího materiálu nalezeného v bezprostřední blízkosti hnízda. Albatrosi toto hnízdo využívají rok co rok, takže se hromádka časem zvětšuje. Samice klade vždy jen jedno bílé vejce o rozměrech 104×67 mm. Ke kladení vajec dochází od srpna do září a po 65–75 dnech se klubou ptáčata. Mladí albatrosi zůstávají na hnízdě 115–130 dní.[12] K výletu z hnízda dochází od února do dubna.[13][13] Mohou se dožít i více než 30 let.[12]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí albatrosa snarského jako zranitelný druh. Populační trend je nicméně neznámý, jelikož různé metody sčítání v minulosti omezují možnosti relevantního porovnání historické početnosti. Hlavní ohrožení druhu představují interakce s komerčními rybářskými loděmi, při nichž hrozí zamotání do rybářských sítí nebo háčků. Vzhledem k omezenému geografickému výskytu hnízdišť je druh náchylný k nenadálým přírodním katastrofám.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 122. (anglicky) 
  3. ↑ ROBERTSON, C. J. R.; NUNN, G. B. Albatross biology and conservation. Příprava vydání G. Robertson a R. Gales. Chipping Norton, N.S.W.: Surrey Beatty & Sons, 1998. Dostupné online. ISBN 9780949324825. Kapitola Towards a new taxonomy for albatrosses, s. 13‐19. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Thalassarche salvini [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22698388A132644161.en. (anglicky) 
  5. ↑ Petrels, albatrosses. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2, 2023 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Albatross and Petrel Species to which the Agreement applies [online]. ACAP, 2020-11-25 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 346. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Onley a Scofield 2007, s. 42.
  9. ↑ a b DEL HOYO, Josep; COLLAR, Nigel; KIRWAN, Guy M. Salvin's Albatross (Thalassarche salvini), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-09-12]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.salalb1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  10. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 52.
  11. ↑ a b Onley a Scofield 2007, s. 136.
  12. ↑ a b c d e SAGAR, P. M. Salvin's mollymawk | Toroa [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2022 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e Heather, Robertson & Onley 2015, s. 240.

Literatura

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 
  • MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky) 
  • ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul, 2007. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm. ISBN 978-1-4081-3579-2. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj