Ajaccio

Ajaccio
Přístav Ajaccio
Přístav Ajaccio
Ajaccio – znak
znak
Ajaccio – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 20 m n. m.
Časové pásmo UTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
Stát FrancieFrancie Francie
Region Korsika
Departement Corse-du-Sud
Arrondissement Ajaccio
Kanton Chef-lieu 7 kantonů
Ajaccio
Ajaccio
Ajaccio
Ajaccio
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 82,03 km²
Počet obyvatel 67 507 (2013)
Hustota zalidnění 823 obyv./km²
Správa
Starosta Laurent Marcangelli
Oficiální web www.ajaccio.fr
E-mail mairie@ajaccio.fr a communication@ville-ajaccio.fr
PSČ 20000
INSEE 2A004
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ajaccio (francouzsky [aʒakˈsjo], korsicky Aiacciu [aˈjaʧːu], latinsky Ajax [ajaks]) je město a přístav ležící na západním pobřeží ostrova Korsika a sídlo departementu Corse-du-Sud v regionu Korsika. (Registrační značka vozidel s rozlišovacím znakem 2A na konci.) Je považováno za hlavní město ostrova. Má přes 67 000 obyvatel. Nalézá se v něm rodný dům, muzeum i památník Napoleona Bonaparta.

Ve městě sídlí fotbalový klub AC Ajaccio.[1]

Historie

Připojení k Francii

Ajaccio bylo okupováno Francouzi v letech 1553 až 1559, ale po uzavření smlouvy z Cateau-Cambrésis v roce 1559 opět připadlo Janovanům.

Následně byla Janovská republika dostatečně silná, aby si udržela Korsiku až do roku 1755, kdy Pasquale Paoli vyhlásil Korsickou republiku. Paoli ovládl většinu ostrova, ale nedokázal vytlačit janovské jednotky z citadel v Saint-Florent, Calvi, Ajacciu, Bastii a Algajole. Proto je tam ponechal a soustředil se na budování národa, zatímco Janovská republika hledala řešení. Jejich konečným řešením bylo v roce 1768 prodat Korsiku Francii, jejíž vojska nahradila v citadelách, včetně Ajaccia, jednotky janovské.

Korsika byla formálně připojena k Francii v roce 1780.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Partnerská města

Významní rodáci

Reference

  1. AC Ajaccio Archivováno 14. 8. 2017 na Wayback Machine., www.ac-ajaccio.corsica (francouzsky), (italsky)

Externí odkazy


Zdroj