Afanasij Bachov

Afanasij Bachov
Narození 18. století
Ruské carství Velikij Usťug
Ruské carství
Úmrtí 1762
Ruské impérium ústí Kolymy
Ruské impérium
Národnost ruská
Občanství Ruské impérium
Povolání kupec, objevitel
Nábož. vyznání pravoslaví
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Afanasij Bachov (rusky Афанасий Бахов, ? - zemřel 1762, ústí Kolymy) byl ruský kupec z Velikého Usťugu, námořník a arktický průzkumník severní Sibiře.[1]

Život

Není známo, kdy se Afanasij Bachov narodil. V historických záznamech se objevuje až v roce 1747, kdy už měl zkušenosti s plavbou v Severním ledovém oceánu a také s plavbou od Anadyru na Komandorské ostrovy.[2] Byla to doba, kdy na Kamčatce vypukla tzv. kožešinová horečka, kterou vyvolal sibiřský kozák Jemeljan Basov, svými loveckými plavbami ke Komandorským ostrovům. V tomto roce se stal Bachov obchodním zástupcem solvyčegodského kupce Ivana Žilkina. Společně s kupcem Nikitou Šalaurovem postavil na horním toku Anadyru galeotu Perkup i Zant s úmyslem doplout k ústí řeky a přes Ochotské a Bobří moře se dostat na Kamčatku a lovit tam bobry. V tomto případě se nejednalo o skutečné bobry, ale ruští lovci kožešin tak označovali mořské vydry. Výprava vyplula 30. května 1748, doplula k břehům Severní Ameriky. Spolu s Bachovem výpravu vedli Semjon Novikov a kozák Timofej Perevalov. Při plavbě od amerických břehů na Kamčatku se se loď dostala do bouře a ztroskotala u Komandorských ostrovů. Přeživší členové výpravy (mimo jiné zemřel Semjon Novikov) přezimovali na Měděném ostrově a na jaře si postavili z naplaveného dřeva malou loď a dopluli na Kamčatku.

Úspěchem výpravy bylo, že Timofej Perevalov sestavil „Mapu okresu města Jakutsk, země Čukotka, země Kamčatky s blízkými místy a části Ameriky s ostrovy ležícími kolem ní“. Bolšerecké úřady zabavily Bachovův člun, protože pro jeho výstavbu použil naplavené dřevo z trosek Beringovy lodě a věnoval se rybolovu v nedovolené oblasti. Loď byla až po sedmi letech dohadování vrácena kupci Žilkinovi.

Po této plavbě se několik let Afanasij Bachov zabýval rybolovem, lovem mrožů a sběrem mamutích klů u severního pobřeží Sibiře.

V roce 1754 Afanasij Bachov společně s Nikitou Šalaurovem přišel s myšlenkou nalézt nejvhodnější cestu ze Severního ledového oceánu do Pacifiku a k Aleutským ostrovům. Plavby Semjona Děžněva byly v té době zapomenuty. V dopise ruskému senátu oba kupci napsali, že v zájmu ruského státu chtějí vyplout od ústí Leny na východ, aby našli nové země a nové zdroje bohatství. Navrhli také průzkum pobřeží a otevřeného moře. Podporoval je sibiřský gubernátor Mjatlev. V roce 1755 jim ruský senát udělil povolení.[3]

Oba obchodníci postavili v Jakutsku loď Víra, naděje, láska a od ruských úřadů dostali z Irkutska 3 děla, 10 liber střelného prachu a velký počet dělových koulí. V roce 1757 expedice vyplula, tvořilo ji celkem 73 členů, většinou lovců, vyhnanců a uprchlých vojáků. Po Leně vypluli k moři, ale podařilo se jim doplout pouze k soutoku Leny s Viljují. Zde byli nuceni přezimovat. Pro doplnění zásob potravin se Šalaurov musel vydat pěšky do Jakutska a zpět. V červenci 1758 rozmrzla Lena natolik, že výprava mohla pokračovat v plavbě dále, podařilo se jim doplout ale pouze k ústí Leny, kde byli nuceni strávit druhou zimu. V srpnu 1759 vypluli na moře, s obtížemi obepluli mys Buor-Chaja a dosáhli ústí řeky Jany, kde přezimovali. Následující rok zůstávali pouze u pobřeží, pluli na východ a jako první zmapovali Velký Ljachovský ostrov, který Šalaruvo v lodním deníku popsal jako velkou zemi s horami se sedmi vrcholy. U ústí Kolymy byla výprava opět nucena přezimovat. I přes přijatá opatření byla expedice postižena kurdějemi. Objevily se velké spory mezi Bachovem a Šalaurovem. Šalaurov psal ruským úřadům ale i svému synovi do Archangelsku dopisy, kde Bachova obviňoval z opilství, uzurpace moci, neschopnosti, zbytečných průtahů expedice apod. Nedochoval se žádný dopis, kde by si naopak Bachov stěžoval na Šalaurova. Názory současných ruských badatelů, kdo se choval při vedení expedici správně a naopak neschopně, se různí.[3]

V roce 1762 v ústí Kolymy Afanasij Bachov zemřel. Podle některých zdrojů zemřel na kurděje, podle jiných byl zabit domorodými Čukči.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бахов, Афанасий na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b Бахов Афанасий. www.rulex.ru [online]. [cit. 2023-12-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ Шалауров, Никита [online]. Большая биографическая энциклопедия [cit. 2023-12-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Шалауров Никита Павлович. gpavet.narod.ru [online]. 2013-11-05 [cit. 2023-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Zdroj