Abram Petrovič Hannibal

Abram Petrovič Hannibal
Hannibalova busta v parku Petrovskoje
Hannibalova busta v parku Petrovskoje
Narození 1696
Etiopské císařství nebo Logone-Birni
Úmrtí 14.jul. / 25. května 1781greg. (ve věku 84–85 let)
Sujda
Místo pohřbení Kaprionský okres
Bydliště Ruské impérium (od 1723)
Kazaň (do 1727)
Tobolsk (1727–1728)
Tomsk (od 1730)
Sujda (od 1762)
Francie
Irkutsk
Tallinn
Paříž
Selenginský ostroh
Pärnu
Tomsk
Reveliská gubernie
Povolání ženista, voják a inženýr
Ocenění Řád sv. Anny (1748)
rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (1760)
Nábož. vyznání Pravoslavná církev
Choť Evdokia Andrejevna Dioper (1731–1753)[1][2]
Christina-Regina von Sheberg (od 1736)[3][4][5]
Děti Osip Hannibal
Rod Gannibalové
Příbuzní Naděžda Osipovna Puškinová[4] (vnučka)
Podpis Abram Petrovič Hannibal – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abram Petrovič Hannibal (asi 1696, Lagon, Afrika – 20. dubna 1781, Sujda, Petrohradská gubernie) byl ruský vojenský a politický činitel černošského původu.

Podle vlastního tvrzení se narodil jako syn náčelníka vesnice Lagon v Habeši (beninský badatel Dieudonné Gnammankou však jeho rodiště ztotožňuje s oblastí řeky Logone) a byl v dětství unesen tureckými otrokáři. V Konstantinopoli ho roku 1704 zakoupil ruský diplomat Sáva Raguzinskij a přivezl ho jako dar caru Petrovi. Panovník si inteligentního chlapce oblíbil a byl jeho kmotrem při křtu, který se konal ve Vilniusu v červenci 1705. Hannibal sloužil u carova dvora a v roce 1716 byl vyslán na studia válečného umění ve Francii, kde se zúčastnil války čtverné aliance a přijal jméno podle antického vojevůdce Hannibala. Hugh Barnes ve svém životopise Hannibala píše o jeho přátelském vztahu s Voltairem, který ho nazval „černou hvězdou osvícenství“. Do Ruska se vrátil jako uznávaný odborník na ženijní vojsko, ale po smrti Petra Velikého upadl v nemilost a Alexandr Danilovič Menšikov ho poslal do vyhnanství na Sibiř. Po Menšikovově svržení se Hannibal směl roku 1730 vrátit a dostal místo profesora na vojenské škole v Pärnu. Později si vysloužil hodnost generálmajora, působil jako gubernátor Tallinnu a řídil výstavbu pevnosti v Kronštadtu. Obdržel Řád svaté Anny a Řád sv. Alexandra Něvského.

Na svém sídle v Sujdě jako první v Rusku pěstoval brambory. Byl známý také otcovským vztahem k poddaným, odmítal tehdy v Rusku běžné tělesné tresty. Znal se s otcem Alexandra Suvorova a doporučil mu, aby svému nadanému synovi umožnil vojenskou kariéru.

Hannibal měl jedenáct dětí, jeho syn Osip byl dědečkem Alexandra Sergejeviče Puškina. Ten o svém slavném pradědovi napsal prózu Mouřenín Petra Velikého, podle níž natočil Alexandr Mitta v roce 1976 film Jak car Petr ženil mouřenína, kde hrál Hannibala Vladimir Vysockij.

Reference

  1. ↑ Anna Gannibal: Ганнибалы. Новыя данныя для ихъ біографій. А. П. Ганнибалъ. — 1913. In: Puškin a jeho současníci, svazek 17/18. 1913. Dostupné online.
  2. ↑ Jevgenij Šmurlo: Ганнибал, Абрам Петрович. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIII.
  3. ↑ Anna Gannibal: Ганнибалы. Новыя данныя для ихъ біографій. А. П. Ганнибалъ. — 1913. In: Puškin a jeho současníci, svazek 17/18. 1913. Dostupné online.
  4. ↑ a b Kindred Britain.
  5. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]

Externí odkazy

Zdroj