Abbás I. Veliký

Abbás I. Veliký
Obraz od neznámého italského malíře
Obraz od neznámého italského malíře
Narození 27. ledna 1571
Úmrtí 19. ledna 1629 (57 let)
Alamút, Kazvín
Příčina úmrtí přirozená smrt
Dynastie Safíovci
Manžel/ka Mahd-i-Aliya Khanum
Oglan Pasha Khanum
Yakhan Begum
Fakhr-i-Jahan Begum
Princezna Marta z Kakheti
Leyla Sultan Begum
Princezna Elena
Partner/ka Tamar Amilakhori
Děti Mohammad Baqer Mirza
Hasan Mirza
Sultan Hosein Mirza
Tahmasp Mirza
Mohammed Mirza
Ismail Mirza
Imam Qoli Amano'llah Mirza
Otec Mohammad Khodabanda
Matka Khayr al-Nisa Begum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zillulláh Amír al-Mu’minín Hajdar Abú-l-Muzaffar Šáh Abbás al-Husajní al-Músáví as-Safáví Bahadur Chán, obvykle nazývaný Abbás I. Veliký, (persky شاه عباس بزرگ‎; 27. ledna 157119. ledna 1629 v Mázandaránu) byl perský šáh z dynastie Safíovců vládnoucí v letech 15871629. Byl nejmladším synem šáha Muhammada Chodábenda a od svých deseti let působil jako místodržící chorásánské provincie. V roce 1587 připravil se svými věrnými státní převrat, při kterém dal popravit dva starší bratry a svého otce donutil k abdikaci.

Vláda

Abbás I. na mědirytině z přelomu 16. a 17. století

Abbás se narodil v Herátu (dnes v Afghánistánu, tehdy jedno ze dvou hlavních měst Chorásánu) jako třetí syn Muhammada Chodábendeho jeho ženy jménem Chayr al-Nisa Begum.

Po upevnění své moci přestěhoval Abbás panovnický dvůr z Kazvínu do Isfahánu a zahájil expanzi proti většině svých sousedů. Během patnácti let donutil k míru uzbecké chány, kteří ohrožovali safíovskou říši ze severu, a dobyl značnou část dnešního Afghánistánu (Kandahár).

Podařilo se mu navázat diplomatické styky s řadou evropských států, s nimiž chtěl uzavřít spojenectví proti osmanské říši, trvalejší vztahy však udržoval pouze s Anglií. Od roku 1602 vedl téměř nepřetržitou válku s Turky a tím zabránil Vysoké portě aktivněji se angažovat v evropských náboženských konfliktech. Jeho první tažení směřovalo proti kavkazským oblastem, kde postupně dobyl Tabríz, Jerevan a Kars.

S anglickou pomocí modernizoval armádu (Anthony a Robert Sherleyové) a v roce 1606 v bitvě u Sísy na hlavu porazil osmanská vojska, díky čemuž do jeho rukou padly Ázerbájdžán, Kurdistán a oblasti kolem Mosulu a Bagdádu. V následujících letech se mu podařilo ovládnout Gruzii a získat silný politický vliv v Povolží, kde ho jako svého osvoboditele chtěla přivítat i města Astrachaň a Kazaň, dobytá před několika desetiletími Ruskem. Za pomocí anglických lodí se mu také podařilo zlikvidovat pirátské státečky v Perském zálivu, obsadit portugalskou kolonii Hormuz, zaútočit na říši Velkých Mogulů a posunout perské hranice až k řece Indu.

Jeho skvělé vojenské úspěchy, které více než zdvojnásobily rozlohu říše, umožnily neurovnané poměry v sousedních zemích, zejména v osmanské říši. Na rozdíl od nich byla Persie za Abbásovy vlády konsolidovaným státem, a to hlavně díky drastickým metodám šáhovy vlády. O jeho bezohledném postupu vůči rodině není pochyb, Abbásovou obětí se stal dokonce i jeho syn Safí,[1] takže trůn nakonec zdědil až jeho vnuk, který se rovněž jmenoval Safí. Podobně jako ke členům vlastní rodiny se Abbás choval i ke všem sunnitům, naproti tomu projevoval velkou snášenlivost vůči křesťanům a židům.

Isfahánský dvůr se stal centrem mezinárodního dění, Abbás přijímal vyslance z evropských a asijských zemí, ale upřednostňoval spolupráci s Angličany a Číňany, zatímco k Portugalcům se stavěl odmítavě. Ve stejné zahraniční politice pokračovali i jeho nástupci, kteří se z evropských zemí orientovali převážně na Francii.

Odkazy

Reference

  1. Safí Mírzá (15871614) byl velmi oblíben u lidu, což vzbudilo šáhovu nedůvěru. Viz Tauer F.: Svět islámu, Praha 1984, s. 213.

Literatura

  • BOMATI, Yves; NAHAVANDI, Houchang. Shah Abbas, empereur de Perse, 1587–1629. Paris: Perrin, 1998. 318 s. ISBN 2262011311. (francouzsky) 
  • TAUER, Felix. Svět islámu. Jeho dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj