APL (programovací jazyk)

APL
Paradigma strukturovaný, modulární, funkcionální
Vznik 60. letech 20. století
Autor Kenneth Iverson
První vydání 27. listopadu 1966
Typová kontrola dynamické typování
Ovlivněn jazyky matematický zápis
Ovlivnil jazyky Go, J, Mathematica, MATLAB, R

APL je programovací jazyk, vyvinutý v šedesátých letech Kennethem Iversonem; jeho hlavní datový typ je vícerozměrné pole. Pro reprezentaci většiny funkcí a operátorů využívá širokou škálu speciálních grafických symbolů, díky čemuž je zdrojový kód velmi hutný. Silně ovlivnil vývoj tabulkových procesorů, funkcionálního programování, balíčků pro matematické výpočty i několika dalších programovacích jazyků. Pro některé aplikace se APL používá ještě dnes.

Historie

Verze 10, vydaná roku 1991, přinesla rozhraní pro C (především pro MS C 5.1 i Turbo C 2.0) a Fortran (primárně MS Fortran 5.0). Ve Windows 3.0 podporovala spuštění APL programů ve více než jednom okně, výměnu dat mezi nimi, současný běh jiných programů či podporu práce s myší. Uživatel měl při provádění programů přímý nebo programem řízený přístup do procesoru uživatelských příkazů (User Command Processor), který byl nově umístěný přímo v interpretu APL.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku APL (programming language) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ STSC vytvořil verzi 10 programového jazyka APL Plus PC. Software | Novinky. Chip. Petr Müller, březen 1991, roč. 1, čís. 3, s. 55. [cit. 2022-06-03]. ISSN 1210-0684.

Externí odkazy

Zdroj