2S22 Bohdana

2S22 Bohdana
Typ samohybná houfnice
Místo původu Ukrajina Ukrajina
Historie služby
Používána Ukrajinské pozemní síly
Války rusko-ukrajinská válka
Historie výroby
Konstruktér Kramatorský závod KZVV
Navrženo 2016–2018
Výrobce Charkovský traktorový závod
Výroba 2018–
Základní údaje
Hmotnost 28 t
Obsluha 5 osob
Ráže 155 mm
Doprava kolový podvozek
Náměr +5° až +65°
Kadence 6 výstřelů / min.
Rychlost 80 km/h
Účinný dostřel 45 km
Maximální dostřel 60 km
Zásobování municí zásobník na 20 ks munice

2S22 Bohdana (ukrajinsky 2С22 «Богдана») je ukrajinská samohybná houfnice ráže 155 mm (standardu NATO) na šestikolovém podvozku nákladního automobilu KrAZ-6322 (KrAZ-63221) s pohonem všech kol (6×6) nebo běloruském MAZ-6317 (6×6) nebo osmikolovém podvozku (8×8) Tatra 815-7.[1] Kabina je pancéřovaná, vozidlo veze s sebou zásobu 20 ks munice. Obsluhu má na starosti pětice vojáků.[2] Maximální dostřel za použití speciální munice je 60 km.

V lednu 2023 vstoupila Bohdana do sériové výroby.[3]

Bojové nasazení

Ruská invaze na Ukrajinu

Prototyp Bohdany sehrál důležitou roli v osvobození Hadího ostrova od ruských okupantů v červnu 2022 (tedy před započetím sériové výroby). Hadí ostrov byl v dosahu ukrajinského dělostřelectva, které zničilo prakticky veškeré ruské vybavení na ostrově včetně PVO 9K330 Tor a Pancir-S1.[4][5][2]

Odkazy

Reference

  1. 2S22 Bohdana self-propelled guns moved to Tatra chassis. Militarnyi.ua [online]. 2023-07-23 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Houfnice Bohdana ve výrobě. Osvědčila se na frontě, bude vyrobeno více kusů, techsvet.cz, vyd. 6. 5. 2023, cit. 6. 5. 2023
  3. "САУ "Богдана" пішла в серію". Мілітарний. Retrieved 26 January 2023. (ukrajinsky)
  4. Ukraine fetes Russian pullback from strategic Snake Island outpost, Reuters, vyd. 30. 6. 2022, cit. 6. 5. 2023 (anglicky)
  5. Seznam Zprávy, ČTK. Rusko opustilo strategický Hadí ostrov. „Gesto dobré vůle,“ říká Moskva. Seznam Zprávy [online]. 2022-06-30 [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj