19. peruť RAF

No. 19 Squadron RAF
Emblém peruti
Emblém peruti
Země Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Existence 1. 9. 1915 – 31. 12. 1919
1. 4. 1923 – 31. 12. 1976
1. 1. 1977 – 9. 1. 1992
23. 9. 1992 – 24. 11. 2011
Vznik 1. září 1915
Zánik 24. listopadu 2011
Typ letecká peruť
Motto „Possunt quia posse videntur“[1]
(„Mohou, protože vidí že mohou.“)
Nadřazené jednotky Vlajka Royal Flying Corps Royal Flying Corps (1. 9. 1915 – 31. 3. 1918)
Vlajka Royal Air Force Royal Air Force (1. 4. 1918 – 24. 11. 2011)
Účast
Války první světová válka
druhá světová válka
operace Pouštní štít
Bitvy bitva na Sommě
bitva u Arrasu
bitva o Francii
operace Dynamo
bitva o Británii
nájezd na Dieppe
bitva o Normandii
operace Market-Garden
Insignie
Znak Perutní varianta leteckého výsostného znaku RAF
  Perutní varianta leteckého výsostného znaku RAF

19. peruť (anglicky No. 19 Squadron, někdy uváděno v podobě No. XIX Squadron) je bývalá peruť Royal Air Force.

Historie

První světová válka

19.peruť Royal Flying Corps byla založena 1. září 1915[2]:s.55 a po absolvování výcviku, během kterého užívala řadu různých typů, byla v červenci 1916 odeslána na frontu do Francie se stroji Royal Aircraft Factory B.E.12. Později byla vybavena bojově hodnotnějšími SPADy francouzského původu.

Od listopadu 1917 peruť začala přejímat Sopwithy Dolphin, jimiž do konce ledna 1918 plně nahradila dosavadní Spady, a 3. února s nimi podnikla první operační hlídkový let.[3] Po vybavení Dolphiny peruť prováděla i doprovodné lety. Do konce války se u 19. peruti vyskytla řada es, počítaje v to i Alberta Desbrisay Cartera, Johna Leacrofta, Arthura Bradfielda Fairclougha, Olivera Brysona, Gordona Budda Irvinga, Fredericka Sowreye, budoucího Air Commodore Patricka Huskinsona, Cecila Gardnera, Rogera Amedee Del'Haye, budoucího Air Chief Marshala Jamese Hardmana, Finlaye McQuistana, Alexandra Pentlanda, Johna Candyho, Cecila Thompsona, Johna Aldridge,[4] a Wilfreda Ernesta Younga.[5]

Mezi velícími důstojníky peruti byl i H.D. Harvey-Kelly, v roce 1914 první pilot RFC který přistál na půdě Francie.

Meziválečné období

Po skončení války byla peruť 31. prosince 1919[6]:s.47 rozpuštěna, ale již 1. dubna 1923 byla reaktivována na základně RAF Duxford.[6]:s.47 Užívala pak řadu různých stíhacích typů a v květnu 1935 se stala první perutí vybavenou letouny Gloster Gauntlet, a 4. srpna 1938 jako první obdržela do výzbroje stíhačky Supermarine Spitfire.[6]:s.48

Druhá světová válka

Mustangy Mk.III 19. peruti v dubnu 1944.

V době vypuknutí druhé světové války se peruť stále nacházela ve Spojeném království a jako součást 12. skupiny Fighter Command se zúčastnila bitvy o Británii.[6]:s.525 Na podzim roku 1940 byla (spolu s 242. (kanadskou) a 310. (československou) perutí vyzbrojenými Hurricany) součástí Duxfordského wingu (křídla) 12. skupiny jemuž velel Douglas Bader. Novější verze Spitfirů užívala až do počátku roku 1944, kdy je nahradila Mustangy, které používala především k hloubkovým náletům.[2]:s.56 Po vylodění v Normandii byla 19. peruť krátce přeložena na evropský kontinent, než se vrátila do Británie na základnu RAF Peterhead, odkud poskytovala dálkový stíhací doprovod strojům Coastal Command operujícím u norských břehů.[6]:s.49

Poválečná éra

V poválečném období útvar užíval nejprve typ de Havilland Hornet a později různé proudové stíhačky, včetně Hawkerů Hunter a později English Electric Lightning (1960-1964) ze základny RAF Leconfield. Peruť, spolu se sesterskou 92. perutí plnila v době studené války roli pohotovostních záchytných stíhačů protivzdušné obrany, než byla 9. ledna 1992 rozpuštěna. Poslední základnou před rozpuštěním peruti byla RAF Wildenrath v Německu nedaleko Geilenkirchen.[2]:s.56

Označení bylo poté v září 1992 předáno dosavadní 63. peruti užívající BAE Hawk na základně RAF Chivenor. Jednalo se o stínovou identitu No. 2 Tactical Weapons Unit. Po ukončení provozu proudových strojů v Chivenoru byla peruť v září 1994 přeložena na základnu RAF Valley jako jednotka poskytující na strojích Hawk pokročilý výcvik na rychlých proudových strojích.

V květnu 2008 byl jeden z Hawků T.1 peruti, sériového čísla XX184, zbarven v kamufláži napodobující zbarvení strojů Supermarine Spitfire, na památku 70. výročí od doby kdy se jednotka v Duxfordu stala první operující se stroji Spitfire.

Rozpuštění

Po publikaci Strategic Defence and Security Review 2010 Air Force Board roku 2011 dospělo k rozhodnutí, že výcviková role 19. peruti může být předána obnovené 4. (rezervní) peruti. 19. peruť, jedna z posledních přežívajících perutí z doby bitvy o Británii, tak byla rozpuštěna 24. listopadu 2011, 96 let poté, co byla poprvé zformována.[7]

Rozpuštěcí ceremonie jednotky, konaná na základně RAF Valley, byla vedená posledním velitelem útvaru Wg/Cdr Kevinem Marshem, a zúčastnili se jí náčelník štábu RAF Air Chief Marshal Sir Stephen Dalton, bývalý velitel Strike Command Air Chief Marshal Sir William Wratten a Flight Lieutenant Ken Wilkinson, veterán perutě, který se s ní zúčastnil bitvy o Británii.

Užívané typy letadel

Squadron Leader Cozens v čele formace šesti nových Spitfirů Mk.I 19. peruti, 31. říjen 1938.
Phantom FGR.2 19. peruti s F-14A US Navy během operace Desert Shield.
Celomodře zbarvený Phantom FGR.2 sériového čísla XT899/B dříve náležející 19. peruti v Leteckém muzeu Kbely, květen 2007.
Ceremoniál rozpuštění peruti konaný 24. listopadu 2011 pod vedením Wg/Cdr Kevina Marshe.
Letadla užívaná 19. perutí RAF[8][9]
Od Do Letadlo Varianta
Září 1915 Říjen 1915 Farman MF.11 Shorthorn
Září 1915 Říjen 1915 Avro 504
Září 1915 Říjen 1915 Caudron G.3
Říjen 1915 Prosinec 1915 Royal Aircraft Factory B.E.2 c
Prosinec 1915 Prosinec 1915 Royal Aircraft Factory R.E.7
Únor 1916 Červenec 1916 Avro 504
Únor 1916 Červenec 1916 Caudron G.3
Únor 1916 Červenec 1916 Bristol Scout
Únor 1916 Červenec 1916 Martinsyde S.1
Únor 1916 Červenec 1916 Royal Aircraft Factory B.E.2 c
Únor 1916 Červenec 1916 Royal Aircraft Factory F.E.2 b
Únor 1916 Červenec 1916 Royal Aircraft Factory R.E.5
Únor 1916 Červenec 1916 Royal Aircraft Factory R.E.7
Červen 1916 Únor 1917 Royal Aircraft Factory B.E.12
Říjen 1916 Leden 1918 SPAD S.VII
Červen 1917 Leden 1918 SPAD S.XIII
Listopad 1917 Únor 1919 Sopwith Dolphin
Duben 1923 Prosinec 1924 Sopwith Snipe
Prosinec 1924 Duben 1928 Gloster Grebe
Březen 1928 Září 1931 Armstrong Whitworth Siskin Mk.IIIA
Září 1931 Leden 1935 Bristol Bulldog Mk.IIA
Leden 1935 Březen 1939 Gloster Gauntlet Mk.I
Září 1936 Únor 1939 Gloster Gauntlet Mk.II
Srpen 1938 Prosinec 1940 Supermarine Spitfire Mk.I
Červen 1940 Září 1940 Supermarine Spitfire Mk.IB
Září 1940 Listopad 1941 Supermarine Spitfire Mk.IIA
Říjen 1941 Srpen 1943 Supermarine Spitfire Mk.VB
Září 1942 Březen 1943 Supermarine Spitfire Mk.VC
Srpen 1943 Leden 1944 Supermarine Spitfire Mk.IX
Leden 1944 Duben 1945 North American Mustang Mk.III (P-51B/C)
Duben 1945 Březen 1946 North American Mustang Mk.IV (P-51D)
Březen 1946 Listopad 1946 Supermarine Spitfire LF.XVIE
Říjen 1946 Květen 1948 de Havilland Hornet F.1
Březen 1948 Leden 1951 de Havilland Hornet F.3
Leden 1951 Červen 1951 Gloster Meteor F.4
Duben 1951 Leden 1957 Gloster Meteor F.8
Říjen 1956 Únor 1963 Hawker Hunter F.6
Listopad 1962 Říjen 1969 English Electric Lightning F.2
Leden 1968 Prosinec 1977 English Electric Lightning F.2A
Leden 1977 Leden 1992 McDonnell Douglas Phantom II FGR.2
Září 1992 Listopad 2011 BAE Hawk T.1/T.2

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku No. 19 Squadron RAF na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Palmer 1991, s. 3
  2. ↑ a b c Halley 1988
  3. ↑ Chorlton 2014, s. 58
  4. ↑ (anglicky) The Aerodrome: 19 Squadron
  5. ↑ (anglicky) The Aerodrome: Wilfred Ernest Young
  6. ↑ a b c d e Rawlings 1978
  7. ↑ RAF Valley. IV Squadron Reborn. News [online]. 2011-11-24 [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jefford (2001), s. 33-34
  9. ↑ Palmer 1991, s. 353-374

Literatura

  • BOWYER, Michael J.F.; RAWLINGS, John D.R. Squadron Codes, 1937–56. Bar Hill, Cambridgeshire: Patrick Stephens Ltd, 1979. Dostupné online. ISBN 0-85059-364-6. (anglicky) 
  • CHORLTON, Martyn. The Determined Dolphins. Aeroplane. 2014, roč. 42, čís. 9, s. 58–62. ISSN 0143-7240. (anglicky) 
  • DELVE, Ken. The Source Book of the RAF. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing, 1994. Dostupné online. ISBN 1-85310-451-5. (anglicky) 
  • FLINTHAM, Vic; THOMAS, Andrew. Combat Codes: A full explanation and listing of British, Commonwealth and Allied air force unit codes since 1938. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing, 2003. ISBN 1-84037-281-8. (anglicky) 
  • HALLEY, James J. The Squadrons of the Royal Air Force & Commonwealth 1918–1988. Tonbridge, Kent: Air Britain (Historians), 1988. ISBN 0-85130-164-9. (anglicky) 
  • JEFFORD, C. G. RAF Squadrons, a Comprehensive record of the Movement and Equipment of all RAF Squadrons and their Antecedents since 1912. 2. vyd. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing, 2001. ISBN 1-85310-053-6. (anglicky) 
  • PALMER, Derek. Fighter Squadron (No. 19). Upton-upon-Severn: Self Publishing Association, 1991. ISBN 1-85421-075-0. (anglicky) 
  • PALMER, Derek. 19 Fighter Squadron, RAF. [s.l.]: Derek Palmer, 2008. ISBN 978-0-9558970-0-9. (anglicky) 
  • RAWLINGS, John D. R. Fighter Squadrons of the RAF and their Aircraft. 2. vyd. London: Macdonald & Jane's, 1969. ISBN 0-354-01028-X. S. 47–54. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj