Žahalkovití

Jak číst taxoboxŽahalkovití
alternativní popis obrázku chybí
Samice žahalky obrovské
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád štíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleď vosy (Vespoidea)
Čeleď žahalkovití (Scoliiade)
Latreille, 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žahalkovití (Scoliidae) je čeleď žahadlových blanokřídlých patřící do nadčeledi Vespoidea (vosy). Čeleď zahrnuje asi 560 druhů, jež se dělí do dvou podčeledí.[1][2][3] Zástupci této čeledi jsou rozšířeni kosmopolitně a žijí i v palearktické oblasti. V Česku se vyskytují 3 až 4 druhy (výskyt jednoho je nejistý).[4][5]

Popis

Druhy patřící mezi žahalkovité jsou středně velké až velké, silně stavěné, ochlupené a většinou výrazně zbarvené. Základní barvou je černá, která bývá kombinována se žlutou, cihlově červenou, případně bílou. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. Samci dosahují o něco menší velikosti a jsou štíhlejší, hlavu mají útlejší a u některých druhů jinak zbarvenou. Vnitřní okraje očí jsou vykrojené. Tykadla samic se skládají z dvanácti článků, tykadla samců ze třinácti a jsou výrazně delší. Zadeček samců tvoří 7 článků (poslední obsahuje 3 trny), u samic jen 6.[3][5] Celková délka těla je různá (obvykle 10-30 mm), nicméně mezi žahalkovité se řadí i obzvláště velké druhy. Například žahalka obrovská (Megascolia maculata) dosahuje délky až 46 mm,[5] přičemž rekordní exempláři mohou mít i okolo 50 mm při rozpětí křídel asi 60 mm.[3] Jedná se tak o největšího zástupce blanokřídlých v Evropě a jednoho z největších na světě.[4]

Ekologie a chování

Dospělí jedinci létají za slunných dní letních měsíců a sají nektar z květů a medovici. Samci těkavě poletují těsně nad povrchem terénu, některé druhy v rojích. Samice do roje někdy vlétnou. Samice vyhledávají na základě vibrací v zemi, nebo tlejícím dřevě, larvy velkých brouků (především z čeledi roháčovitých, vrubounovitých a nosatcovitých). Následně se k larvě pomocí kusadel a nohou prohrabou, ochromí ji žihadlem a buď na ní nakladou vajíčko a nechají ji na místě, nebo jí zatahují hlouběji do země (až 1 metr). Tam vytvoří komůrku a nakladou na larvu vajíčko. Po vylíhnutí se larva žahalky živí larvou brouka po dobu jednoho až dvou týdnů. Následně se zakuklí a přezimuje ve stádiu předkukly.[3][4][5]

Taxonomie

Čeleď žahalkovití se dělí na následující podčeledi a rody, nicméně klasifikace není ujednocená a jde pouze o informativní přehled:[2]

Podčeleď Proscoliinae

  • Proscolia Rasnitsyn 1977

Podčeleď Scoliinae

Tribus Campsomerini

  • Aelocampsomeris Bradley 1957
  • Aureimeris Betrem, 1972
  • Australelis Betrem, 1962
  • Campsomeriella Betrem, 1941
  • Campsomeris Lepeletier, 1838
  • Cathimeris Betrem, 1972
  • Charimeris Betrem, 1971
  • Colpa Dufour, 1841 (Biolib uvádí v rámci tribu Tielidini)[6]
  • Colpacampsomeris Betrem, 19671
  • Crioscolia Bradley, 1951
  • Dasyscolia Bradley, 1951
  • Dielis Saussure & Sichel, 1864
  • Extrameris Betrem, 1972
  • Guigliana Betrem, 1967 (Biolib uvádí v rámci tribu Tielidini)
  • Laevicampsomeris Betrem, 1933
  • Leomeris Betrem, 1972
  • Lissocampsomeris Bradley, 1957
  • Megacampsomeris Betrem, 1928
  • Megameris Betrem, 1967
  • Micromeriella Betrem, 1972
  • Peltatimeris Betrem, 1972
  • Phalerimeris Betrem, 1967
  • Pseudotrielis Betrem, 1928
  • Pygodasis Bradley, 1957
  • Radumeris Betrem, 1962
  • Rhabdotimeris Bradley, 1957
  • Sericocampsomeris Betrem, 1941
  • Sphenocampsomeris Bradley, 1957
  • Stygocampsomeris Bradley, 1957
  • Tenebromeris Betrem, 1963
  • Trisciloa Gribodo, 1893
  • Tristimeris Betrem, 1967
  • Tubatimeris Betrem, 1972
  • Tureimeris Betrem, 1972
  • Xanthocampsomeris Bradley, 1957

Tribus Scoliini

  • Austroscolia Betrem, 1927
  • Diliacos Saussure & Sichel, 1864
  • Laeviscolia Betrem, 1928
  • Liacos Guérin-Méneville, 1838
  • Megascolia Betrem, 1928
  • Microscolia Betrem, 1928
  • Mutilloscolia Bradley, 1959
  • Pyrrhoscolia Bradley, 1957
  • Scolia Fabricius 1775
  • Triscolia de Saussure 1863

Galerie

  • Žahalka šestiskvrnná (Scolia sexmaculata)
    Žahalka šestiskvrnná (Scolia sexmaculata)
  • Žahalka žlutá (Scolia hirta)
    Žahalka žlutá (Scolia hirta)
  • Žahalka žlutoskvrnná (Colpa sexmaculata)
    Žahalka žlutoskvrnná (Colpa sexmaculata)
  • Samci žahalky obrovské (Megascolia maculata) snažící se kopulovat se samicí
    Samci žahalky obrovské (Megascolia maculata) snažící se kopulovat se samicí
  • Larva žahalky obrovské živící se larvou nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis)
    Larva žahalky obrovské živící se larvou nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis)
  • Žahalka druhu Radumeris tasmaniensis
    Žahalka druhu Radumeris tasmaniensis

Reference

  1. ↑ Family Scoliidae - Scoliid Wasps - BugGuide.Net. bugguide.net [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b OSTEN, Till. Checkliste der Dolchwespen der Welt (Insecta: Hymenoptera, Scoliidae). Bericht der Naturf. Gesellschaft. 2005, s. 1–62. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d GRISSEL, E. E. Scoliid wasps of Florida. University of Florida Entomology and Nematology [online]. 2007 [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c BOGUSCH, Petr. Vespoidea: Scoliidae (žahalkovití). ACTA ENTOMOLOGICA MUSEI NATIONALIS PRAGAE. 2007, čís. Supplementum 11, s. 165–170. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-1772-7. S. 200–205. 
  6. ↑ Profil taxonu tribus Tielidini Bradley, 1950. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj