Štefan Major

Štefan Major
slovenský pedagog a funkcionář KSČ
slovenský pedagog a funkcionář KSČ
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1932
Stranická příslušnost
Členství KSČ
Narození 13. prosince 1887
Vráble
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. září 1963
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Profese novinář a politik
Ocenění Řád republiky
Řád Klementa Gottwalda
Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Major, též István Major (13. prosince 1887 Vráble[1] – 19. září 1963 Bratislava[2][3]), byl československý politik maďarské národnosti, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, poválečný funkcionář KSČ.

Biografie

Pocházel z maďarské dělnické rodiny. Absolvoval učitelský ústav, později působil jako učitel a novinář socialisticky orientovaných maďarských novin na Slovensku.[4] V roce 1920 se podílel na organizování generální stávky na jižním Slovensku.[5] Byl zakládajícím členem KSČ.[2] Podle údajů k roku 1930 byl profesí učitelem v Nitře.[6] V letech 1933–1935 absolvoval Mezinárodní leninskou školu v Moskvě.[4]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal za Komunistickou stranu Československa poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929.[7] Mandátu byl zbaven roku 1932 rozhodnutím volebního soudu, jeho křeslo zaujal Štefan Bazala.[8] Ve 30. letech 20. století už patřil mezi hlavní funkcionáře KSČ na Slovensku.[9] Za druhé světové války působil v komunistickém exilu v Moskvě,[10] kde působil v aparátu Komunistické internacionály a současně i ve slovenském vysílání moskevského rozhlasu.[4]

V letech 1950–1963 zasedal v Ústředním výboru Komunistické strany Slovenska. IX. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Po válce byl v letech 1945–1951 ředitelem tiskového podniku Pravda v Bratislavě a v letech 1951–1957 československým velvyslancem v Maďarsku, kde prožil maďarské povstání, v jehož průběhu poskytoval na zastupitelském úřadě útočiště některým maďarským komunistickým politikům. Po návratu do vlasti byl penzionován, ale členem bratislavského ÚV KSS zůstal až do své smrti.[4] V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, roku 1957 Řád práce a Řád Klementa Gottwalda.[11][5] Zemřel v září 1963 po těžké a dlouhé chorobě.[2]

Když byl v roce 1956 propuštěn komunistický funkcionář Laco Novomeský z vězení, kam se dostal v rámci zmanipulovaných soudních procesů v 50. letech, vyjádřil se ke svému osudu s tím, že jeho uvěznění bylo účelovým krokem, aby mohli vyniknout jistí funkcionáři. Mezi nimi zmínil i Štefana Majora. Historik Jan Rychlík se ale domnívá, že v případě Majora se Novomeský mýlil, protože Štefan Major byl v inkriminované době velvyslancem v Budapešti, což nebyl kariérní vzestup, a roku 1957 byl poslán do penze.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1304. 
  2. ↑ a b c Zemřel soudruh Štefan Major. Rudé právo. Září 1963, roč. 43, čís. 260, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ a b c d Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 480
  5. ↑ a b Osobnosti Požitavia : Štefan Major [online]. zitava.sk [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ 45. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Štefan Major [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 717. 
  10. ↑ a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 414. 
  11. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj