Štíhlicovití

Jak číst taxoboxŠtíhlicovití
alternativní popis obrázku chybí
štíhlice modrá (Malacanthus latovittatus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád bodloci (Acanthuriformes)
Čeleď štíhlicovití (Malacanthidae)
Poey, 1861
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štíhlicovití (Malacanthidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb. Zahrnují dvě podčeledi, klasifikované i na úrovni samostatných čeledí. V širším smyslu jde o skupinu mořských, vzácně i brakických ryb z korálových a skalnatých útesů a též písčitého nebo suťového dna. Některé druhy si vyhrábávají v písku nory, nebo si ještě budují valy z kamení a lastur. Potravu štíhlicovitých tvoří drobní živočichové. Rozmnožování se zakládá na monogamii nebo samčích harémech.[1][2]

Systematika

Za popisnou autoritu štíhlicovitých je pokládán kubánský zoolog Felipe Poey (1861).[3]Tradiční systematika klasifikovala štíhlicovité jako zástupce sběrného řádu ostnoploutvých (Perciformes), nyní tato čeleď patří mezi bodloky (Acanthuriformes).[4]

K červnu 2025 některé zdroje (například World Register of Marine Species[3]) dělí štíhlicovité do dvou podčeledí; jiné autority (například Eschmeyer's Catalog of Fishes[5]) obě podčeledi klasifikují na úrovni samostatných čeledí.

Následující přehled uvádí souhrnné popisné informace k oběma podčeledím:

  • podčeleď Malacanthinae Poey, 1861 – mají štíhlé, protáhlé tělo s mírně zaoblenou či špičatou hlavou; hřbetní ploutev je souvislá, nese 1–4 trny a 43–60 měkkých paprsků u rodu Malacanthus, resp. 3–10 trnů a 13–34 měkkých paprsků u rodu Hoplolatilus; řitní ploutev nese 12–55 měkkých paprsků; ocasní ploutev je maximálně mírně vidlicovitá; mívají skřelový trn[6][2]
    • rod Hoplolatilus Günther, 1887
    • rod Malacanthus Cuvier, 1829
  • podčeleď Latilinae Gill, 1862 – mají zavalitější tělo s větší a tupěji zakončenou hlavu; hřbetní ploutev nese 6–10 ostnů a 14–27 měkkých paprsků; řitní ploutev nese 11–26 měkkých paprsků; chybí jim skřelový trn[6][2]
    • rod Branchiostegus Rafinesque, 1815
    • rod Caulolatilus Gill, 1862
    • rod Lopholatilus Goode & Bean, 1879

Odkazy

Reference

  1. ↑ HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 38. 
  2. ↑ a b c HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 255ff. (anglicky) 
  3. ↑ a b WoRMS - World Register of Marine Species - Malacanthidae Poey, 1861. www.marinespecies.org [online]. [cit. 2025-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2025-06-11]. ISSN 0960-3166. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  5. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes - Genera/Species by Family/Subfamily. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 456. 

Externí odkazy

Zdroj