Plošákovití

Jak číst taxoboxPlošákovití
alternativní popis obrázku chybí
Plošák malý (Gazza minuta)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád bodloci (Acanthuriformes)
Čeleď plošákovití (Leiognathidae)
Gill, 1893
Rody (k 4. 6. 2025[1]):
  • Aurigequula Fowler, 1918
  • Deveximentum Fowler, 1904
  • Equulites Fowler, 1904
  • Eubleekeria Fowler, 1904
  • Gazza Rüppell, 1835
  • Karalla Chakrabarty & Sparks, 2008
  • Leiognathus Lacepède, 1802
  • Nuchequula Whitley, 1932
  • Photolateralis Sparks & Chakrabarty, 2015
  • Photopectoralis Sparks, Dunlap & Smith, 2005
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plošákovití (Leiognathidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb, která k červnu roku 2025 zahrnuje deset klasifikovaných rodů.[1] Plošáci podle tradiční systematiky spadali do sběrného řádu ostnoploutvých (Perciformes), systematika z roku 2025 je řadí mezi bodloky (Acanthuriformes).[2]

Největší plošákovití, jako je plošák stříbřitý (Leiognathus equula), dorůstají délky asi 30 cm. Jméno jim vyneslo nápadně zploštělé tělo, jež pokrývají malé šupiny a na břiše se výrazně leskne. Hřbetní ploutev nese 8–9 trnů a 14–16 měkkých paprsků, řitní ploutev 3 trny a 14 měkkých paprsků. Trny obou ploutví mohou být zafixovány na místě, na druhou stranu plošákovití svedou obě ploutve také složit do šupinaté pochvy. Z dalších rysů plošákovitých lze jmenovat malá, leč vysunovatelná ústa a také přítomnost světelného orgánu v útrobách s bakteriálními symbionty. Charakteristická je také velká produkce slizu.[3][4]

Plošákovití žijí v Indickém oceánu a západním Pacifiku, do Středozemního moře se jeden druh dostal teprve přes Suezský průplav. Některé druhy vstupují i do sladkých vod. Jejich přirozeným stanovištěm jsou písčité a bahnité mělčiny. Přes den se ve školkách zdržují u dna, kde vyhledávají bezobratlé, v noci se však odvažují k hladině, kde lapají zooplankton. V pelagiálu se vyvíjejí i vajíčka. Komunikaci mohou zajišťovat světelné signály,[5] při podráždění však např. plošák malý (Gazza minuta) vydává i jakési chrochtání.[3]

V jihovýchodní Asii bývají tyto ryby loveny pro maso.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-04]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06-01, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  3. ↑ a b c HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 44. 
  4. ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 453–454. 
  5. ↑ HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 255ff. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj