Šneci po pražsku

Šneci po pražsku je označení pro sváteční pokrm, který byl poměrně populární v českých zemích v 19. století a v první polovině 20. století. Často býval označován jako regionální specialita Prahy a její kuchyně.[1][2][3]

Jedná se o nádivku z veky a mléka, doplněnou nakrájenými kousky šnečího masa a másla ochuceného česnekem. Nádivka bývá dochucována sardelkami, muškátovým oříškem, petrželkou a solí. Nádivku lze podávat samotnou, případně v prázdných šnečích ulitách.[1][2][4]

I přesto, že současná česká kuchyně šnečí maso téměř nevyužívá, v období první republiky a v obdobích dřívějších bylo poměrně populární, především ve vyšších vrstvách (byť šneci byli původně jídlem chudých). Několik receptů se šnečím masem uvádí ve svých kuchařkách i Magdalena Dobromila Rettigová. Za první republiky byli šneci (mj. i šneci po pražsku) podáváni jako typický vánoční pokrm.[1][2][4][5][6][7]

Reference

  1. ↑ a b c Šneci po pražsku — Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Česká televize [online]. [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Jak chutná Praha: Šneci po pražsku. Pražský deník. 2011-04-17. Dostupné online [cit. 2025-04-17]. 
  3. ↑ Šneci jako součást sváteční tabule: proč je vyzkoušet zrovna na Vánoce. www.jidloaradost.ambi.cz [online]. [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b JANDOROVÁ, Dominika. Šneci po pražsku a staročesku: Nejen Francouzi házeli šneky do vroucí vody. U nás byli jídlem chudých - Jimeto.cz [online]. 2023-09-09 [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ KRATOCHVÍL, Bedřich. Šneci se na Štědrý den podávali v Praze už za první republiky. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-12-20 [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Šneci jako české tradiční vánoční jídlo: Rettigová je dělala s křenem, dnes je můžete mít s kerblíkem i šunkou. Reflex.cz [online]. 2023-12-13 [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ KRATOCHVÍL, Bedřich. Šneci se na Vánoce podávali už za první republiky. Vyzkoušejte i vy recepty na úpravu šnečího masa. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-12-27 [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. 

Zdroj