Šešonk I.

Šešonk I.
Hedjkheperre' setepenre
Šešonk I. s druhým synem Iupetem, veleknězem Amona
Šešonk I. s druhým synem Iupetem, veleknězem Amona
Doba vlády 943–923 př. n. l. [1]
Rodné jméno
N5 G38 <
M17 Y5
N35
N36
M8
M8
N35
N29
>
Sheshonq Meryamón
Trůnní jméno
M23 L2 <
N5 S1 L1 N5 U21
N35
>
Hedyjeperra Setepenra
Horovo jméno
G5 <h1
E2
D40
C2 U6 S42 N28
D36
f
Aa13
M23
D21
F36
N17
N16
h1> O33
  Kanajt Meryra Sejaefemenisuter sematauy
Jméno obou paní
G16 N28
D36
G17
X1
S5 W19 G5 H8
Z1
Q1
t
O34
R4
pZ1Z1Z1
Aa13
R8
Jaemsejemty mihorsaaset sehotep necheruemmaat
Zlatý Hor
F9
F9
V28A25
D40
T10
Z1Z1Z1Z1Z1Z1
X1Z1Z1Z1
G36
N35
M3
X1Z1Z1Z1
D40
Aa13
N17
N17
N17
V30
Z2
Sejempehty jupedyut uernejtutaunebu
Manželky Karoma I., Penreschnes
Potomci Nemlit, Osorkon, Iupet, dcera Tashpenbaste
Otec Namilt
Matka Tanetsepeh [2]
Narození 10. století př. n. l.
Úmrtí 924 př. n. l.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šešonk I. byl první egyptským faraon 22. dynastie, která se někdy nazývá libyjská. Vládl přibližně v letech 943–923 př. n. l. [1]

Zahraniční politika

Pektorál s motivem sluneční bárky; Šešonk I. a syn Nimlot
Velká sfinga z Tanis, z období vlády Amenemheta,12. dynastie s připsanými kartušemi Merenptaha 19. dynastie a Šesonka I.[3]
Kanopa s víkem; na boční stěně kartuše Šešonk I.

Šešonk I. vedl velmi agresivní politiku namířenou hlavně na oblasti Blízkého východu sousedící s Egyptem. Potvrzuje to objevený podstavec sochy nesoucí panovníkovo jméno z libanonského města Byblos, část monumentální stély z Megidda a seznam měst z oblasti zahrnující Sýrii, Fénícii a Izrael, který byl nalezen na reliéfu v Karnaku. Dochované záznamy nám vyprávějí o rychlosti a síle egyptských jednotek, s jakou se pohybovaly dávným Izraelem a jak ohrožovaly Jeruzalém. Je dokonce možné, že jej dobyly. V bibli je totiž zmínka o egyptském králi Šišakovi, který v pátém roce vlády krále Rechabeáma vytáhl proti Jeruzalému.[4] Šešonk I. bývá často s tímto biblickým Šišakem (resp. Šíšakem či Sesákem) ztotožňován.[5]

Příbuzenstvo

Šešonkovými předky byli pravděpodobně Libyjci, kteří se usadili v Egyptě během pozdního období Nové říše, místem jejich pobytu je pravděpodobně Herakleopolis Magna. Samotný faraon však nejspíš pocházel z Bubastis. Na trůně vystřídal v roce 926/945 př. n. l. faraona Pasbachaenniuta II.. Celistvost říše si pojistil ještě před svou smrtí. Svým nástupcem jmenoval svého syna Osorkona I. Druhý syn Šešonkův se jmenoval Iuput, otec jej učinil nejvyšším knězem boha Amona v Thébách, guvernérem Horního Egypta a velitelem armády. Naprázdno nevyšel ani faraonův třetí syn, Nimlot, získal významná místa v armádě.

Hrobka

Hrobka Šešonka nebyla dosud spolehlivě identifikována, povšechně se uvádí pohřebiště v Tanis. Kanopa [p 1] s jeho kartuší, uložená v berlínském muzeu, je jeden z mála objektů zachovaných z pohřební výbavy. V daném období bylo obvyklé, že panovník si přisvojil starší hrobku a přeznačil ji svým jménem. Obdobně jsou na rameni a podstavci sochy královské sfingy z doby vlády Merenptaha II. (12. dynastie) připsány Šešonka I.[3]

M23 L2 <
N5 S38 L1 N5 U21
n
> N5 G38 <
M17 Y5
N35
N36
M8 M8
> X8 S34 D12
Z1
W19 i

Kartuše Šešonka I. na tlapě královské sfingy z období vlády Amenemhet II.;12. dynastie;[p 2]

Odkazy

Poznámky

  1. Dar Muzeu Berlín, 1891
  2. Paříž, Louvre A.23

Reference

  1. a b CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SCHNEIDER, Thomas. Lexikon der Pharaonen. Düsseldorf: Patmos, 2002. ISBN 3491960533. 
  3. a b JENSEN-WINKELN, Karl. Inschriften der Spätzeit. Teil II: Die 22–24. Dynastie. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2007. 
  4. 2Pa 12, 9 (Kral, ČEP)
  5. FINKELSTEIN, Israel; SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-869-3. S. 148n. 

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Pasbachaenniut II.
Znak z doby nástupu Egyptský král
943–923 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Osorkon I.

Zdroj