Šarlatové písmeno

Šarlatové písmeno
Autor	Nathaniel Hawthorne
Původní název	The Scarlet Letter
Země	Spojené státy americké
Jazyk	angličtina
Žánr	romantická fikce a historická fikce
Datum vydání	1850
Předchozí a následující dílo
Angel and Apostle
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šarlatové písmeno (anglicky The Scarlet Letter) je historický román, který napsal americký spisovatel Nathaniel Hawthorne. Poprvé vyšel v roce 1850. Vypráví o mladé ženě jménem Hester Prynnová, která je puritánskou společností v Bostonu v 17. století odsouzena nosit vyšité šarlatové písmeno jako symbol svého sexuálního hříchu. Kniha je považována za první klasický román americké literatury.^[1]

Charakteristika románu

Šarlatové písmeno je první autorovou větší prózou. Do té doby se věnoval především drobnějším povídkám. Příběh románu je zasazen do temného období plného hrůzy a lítosti. Autor v románu čerpá ze své rodinné minulosti a vrací se do doby svých puritánských předků. Spisovatelův praděd působil jako jeden ze soudců čarodějnických procesů v Salemu koncem 17. století.^[2]

Román bývá vnímán jako kritika puritánské společnosti a její morálky. Termín puritáni byl poprvé využit v 16. století, konkrétně okolo let 1550–1560 a označovaly se jím křesťanské skupiny, které vznikly důsledkem anglické reformace za doby vlády Jindřicha VIII. Tudor, na nějž v těchto snahách Alžběta I. Jednalo se o skupiny věřících, které nebyly spokojené s dopady reformace.^[3]

Děj

Kniha začíná úvodem, který je zasazen do prostor salemské celnice a vychází z autorovy práce v této lokalitě. Nathaniel Hawthorne v úvodu popisuje životy svých kolegů, které kontrastují s tragickým příběhem románu, jenž je zasazen do puritánské minulosti tohoto kraje. Rukopis tohoto příběhu byl právě v celnici nalezen.

Román vypráví o zakázané lásce mezi puritánských kazatelem a vdanou členkou jím spravované kongregace, kteří žijí v Bostonu v puritánské době. Puritáni v tomto období odsuzují všechny nepravidelnosti milostných vztahů a veřejná hanba a strach odstraší mladého pastora Arthura Dimmesdala, aby se přihlásil k otcovství dítěte, které počal s Hester Prynnovou. Narodí se jim společná dcera, která dostane jméno Perlička. Veřejnosti je ale známa pouze matka dítěte, která nechce otce prozradit, aby neublížila jeho postavení. On sám se veřejnosti také neodhaluje. Hester Prynnová musí tedy hanbě čelit zcela sama.

V první kapitole románu je ukázán trest mladé ženy, která musí s novorozenětem stát na pranýři. Nedílnou součástí jejího trestu je šarlatové písmeno A, které musí od této doby nosit na svých prsou, aby vždy symbolizovalo hřích, který spáchala. V tento den se ve městě objevuje dlouho pohřešovaný manžel Hester, o kterém si již každý myslel, že je mrtvý. Ze situace, které je svědkem, je velmi zklamaný. Od Hester žádá, aby utajila, kým doopravdy je a dala mu tak příležitost vytvořit si nový život. Nechce být vystaven veřejné hanbě a začíná ve městě jako lékař se jménem Roger Chillingworth. Přestože ví, že ho Hester nikdy nemilovala, je situací velmi zasažen a rozhodne se pátrat po identitě otce dítěte.

Dějová linie se dále věnuje životu Hester a její dcery Perličky. Ta je velmi živým dítětem, které ale Hester vždy připomíná její hřích. Děj románu postupně směřuje k odhalení tajemství a k vyvrcholení tragických událostí. V závěrečných kapitolách je odhalena pravda mezi Hester, Dimmesdalem a Chillingworthem. Kněz dobrovolně vystupuje na pranýř a veřejně přiznává svůj hřích před shromážděným davem. Toto odhalení ho ale vyčerpá natolik, že umírá. Hester Prynnová, která celou dobu nesla tíhu viny a utrpení sama, najde v odpuštění a odvaze novou sílu. Opouští Boston a odchází do Evropy. Později se opět vrací, a i přes svou minulost se stane uznávanou členkou společnosti, která pomáhá potřebným. Její život je příkladem síly a odvahy, a její šarlatové písmeno symbolem nezlomného ducha.

Román Šarlatové písmeno končí s poselstvím naděje a odpuštění, které překonává lidské slabosti a hříchy, a ukazuje na možnost nového začátku a obnovení lidské důstojnosti.

Hlavní postavy

• Hester Prynnová – klíčová postava celého románu. Mladá, krásná žena s ladnou postavou a dlouhými tmavými vlasy. Oplývá hrdostí a odvahou, je velmi zručná a sebejistá. Krásně vyšívá a stará se o svou dceru Perličku.
• Arthur Dimmesdale – mladý reverend, který přichází z proslulé anglické univerzity do Bostonu. Muž se smutnýma hnědýma očima a slabým tělem, které vypovídá o jeho slabé povaze. V příběhu se tato postava proměňuje. Čtenář se s ním seznamuje jako s vysokým představitelem církve, který se postupně propadá na úplné dno. Nenosí sice šarlatové písmeno jako Hester, ale pocitem viny trpí taktéž.
• Roger Chillingworth – manžel Hester, starší člověk, který je ale velmi inteligentní. Přiznává svou bláhovost nad sňatkem s tak mladou ženou, přesto ale touží po pomstě a odhalení otce dítěte. Ve městě se usadí jako lékař a dostane se tak do nejbližší přízně mladého duchovního. Působí jako zhrzený manžel, který touží po pomstě a nevědomky tak přijímá podobu Satana.
• Perlička – plod zakázané lásky, ale také jediné potěšení, které Hester má. Okouzlující dítě, které však projevuje drzost, zuřivost i náladovost. Je plná života, jako téměř každé jiné dítě. Přesto ale vyrůstá v ústraní a do her ostatních dětí se nikdy nezapojuje. Svou matku velmi miluje a chrání ji. Nechápe význam matčina symbolu na hrudi, přesto je na něj zvyklá a nedokáže svou matku bez něj poslechnout. Roli kněze ve svém životě také příliš nerozumí.

Symboly

• Šarlatové písmeno – symbol označující nevěrnou ženu. Písmeno A znamená anglické slovo Adultery, neboli v překladu cizoložství. Avšak Hester převrátí tento symbol na vyjádření svých vlastních zkušeností a charakteru. Její hřích je součástí její osobnosti a symbolizuje, kým opravdu je. Popření nebo odstranění tohoto symbolu by znamenalo pouze odmítnutí sebe sama.
• Zlo – postavy románu často debatují o identitě černého muže, který ztělesňuje zlo. V průběhu románu je tento černý muž spojován s různými postavami, jako je Arthur Dimmesdale, Roger Chillingworth, sestra guvernéra, a dokonce i malá Perlička. Román tvrdí, že skutečné zlo vzniká ze vztahu mezi láskou a nenávistí. Konkrétně se zde zlo projevuje v pečlivě plánované a cílené pomstě Chillingwortha, jehož láska byla oklamána. Zároveň však může být vnímáno jako zlo odmítání lásky k vlastnímu dítěti, což Dimmensdale činí své dceři.
• Vina – hlavní téma románu, které se především projevuje u postavy mladého kněze. Ten trpí pocitem viny kvůli tomu, že zplodil nemanželské dítě, a také proto, že se k tomu nedokázal veřejně přiznat.^[4]

Přijetí románu a adaptace

Kniha byla z počátku hodnocena spíše negativně, ale ve 20. století se stala učebnicí puritánství a puritánského odkazu. Momentálně je považována za autorovo nejlepší dílo.

Román se dočkal několika zfilmování. Již v éře němého filmu vzniklo celkem 7 adaptací z let 1907, 1911, 1911, 1913, 1920, 1922, 1926. Nejznámější je filmové zpracování z roku 1995. Film se stejným názvem Šarlatové písmeno natočil britský režisér Roland Joffé. Hlavní postavy ztvárnili herci Demi Moore a Gary Oldman.^[5]

Odkazy

Reference

Zdroj