Šápúr Bachtijár

Šápúr Bachtijár
Stranická příslušnost
Členství	Národní fronta National Resistance Movement of Iran
Narození	1914 Isfahán
Úmrtí	6. srpna 1991 (ve věku 76–77 let) Suresnes
Příčina úmrtí	bodná rána
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Příbuzní	Addy Bakhtiar (prasynovec)
Alma mater	Pařížská univerzita
Profese	politik
Náboženství	agnosticismus
Podpis
Commons	Shapour Bakhtiar
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šápúr Bachtijár (persky شاپور بختیار‎ , 26. června 1914 Šahr-e Kord – 6. srpna 1991 Suresnes) byl íránský politik a liberální intelektuál, stoupenec konstituční monarchie a poslední premiér Íránského císařství.

Původ

Pocházel z rodiny bachtijárských náčelníků. Jeho dědeček Saad ad-Daulá byl v letech 1912 a 1918 předsedou perské vlády. Jeho otec byl v roce 1934 popraven spolu s dalšími příslušníky tradiční aristokracie obviněnými z pokusu svrhnout panovníka Rezu Šáha Pahlavího.^[1]

Politická kariéra

Studoval v Bejrútu a na pařížské Sorbonně, kde získal diplom v oborech politologie, právo a filosofie. Bojoval proti fašistům ve španělské občanské válce i v hnutí Résistance. V roce 1946 se vrátil do vlasti, kde vstoupil do levicově orientované Íránské strany, pracoval v sociální oblasti a za vlády Muhammada Mosaddeka byl náměstkem ministra práce. Po Mosaddekově svržení v roce 1953 se stal jedním z hlavních kritiků samovlády šáha Muhammada Rezy Pahlavího, účastnil se činnosti zakázané Národní fronty, byl sledován policií a téměř šest let strávil ve vězení.

Měsíc v čele vlády

V roce 1977 vypukly v Íránu rozsáhlé stávky a demonstrace proti režimu, které přivedly šáha k ústupkům vůči opozici. Dne 4. ledna 1979 nahradil v čele vlády generála Gholáma Rezu Azharího populárním umírněným disidentem Bachtijárem. Ten zahájil rozsáhlé reformy: zrušil tajnou policii SAVAK, propustil politické vězně, vyhlásil svobodu tisku a shromažďování. Nepodařilo se mu však uklidnit zradikalizovanou atmosféru ve společnosti a Národní fronta ho kvůli spolupráci s šáhem označila za zrádce. Panovník opustil Írán 16. ledna 1979 a 1. února se vrátil z emigrace ájatolláh Rúholláh Chomejní, který se postavil do čela islámské revoluce. Podařilo se mu získat na svoji stranu davy v ulicích i armádu, takže Bachtijár byl 11. února donucen odstoupit z funkce a odejít ze země.

Exil

Usadil se ve Francii, kde založil exilovou skupinu Íránské národní hnutí odporu (NAMIR) a vydal vzpomínkovou knihu 37 dní po 37 letech. V Íránu byl v nepřítomnnosti odsouzen k trestu smrti a v roce 1991 byl spolu se svým asistentem ubodán agenty vyslanými teheránským teokratickým režimem.^[2] Je pochován na Montparnaském hřbitově.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šápúr Bachtijár na Wikimedia Commons

Zdroj