Černá Madona

Černá Madona je označení obrazu nebo sochy Madony (Panny Marie) v náboženském umění mariánské úcty, jejíž tvář je tmavá nebo černá. Tmavá barva obrazu může být způsobena černým nátěrem nebo použitím černého dřeva (ebenu) či kamene. U soch s původně pozlaceným nebo postříbřeným povrchem zčernání způsobuje chemická koroze stříbra, u inkarnátu zase rtuť obsažená v bělobě.

V některých částech Latinské Ameriky, zejména pak v Brazílii, má černé zbarvení pleti zřejmě souvislost s barvou pleti místního obyvatelstva, kdy je Panna Marie takto zobrazována.

Teorie o původu

Píseň písní

Možné zdůvodnění černé barvy můžeme hledat v biblické Písně písní: „Jsem černá, ale krásná“ (P.p. 1,5). Odpovídající pasáž ve Vulgátě zní: „Nigra sum sed formosa“. Tento citát je možné nalézt jako nápis na některých vyobrazeních Černých Madon, přičemž není zcela jasné, zda nápis nebyl připsán až později. V řecké Septuagintě toto místo zní: „,melaina eimi ego kai kale“, což je možné přeložit jako „jsemť černá, ale milostná“ ^[1] (Černá jsem, a přece půvabná, nebo Snědá jsem, a jsem líbezná). O záměně spojky "a" za "ale" v minulosti diskutovalo mnoho učenců. V hebrejském textu je spojka we, která stejně jako řecké kai může být přeložena jako „a“ nebo také jako „ale (přesto)“. V křesťanské exegezi je tato pasáž dávána do souvislosti s duší coby Boží nevěsty, tedy Panny Marie.^[2]

Napodobování starých obrazů

Od 17. století lze v jezuitské literatuře nalézat racionalistická zdůvodnění, že temná barva inkarnátů má napodobovat povrch starých obrazů, které zčernaly stářím a dýmem svíček. Není ale jasné, proč by měly být záměrně ztmaveny jen inkarnáty a ne celá deska obrazu.^[3]

Alchymistický příznak utrpení

Ve středověké alchymii bylo ztmavnutí nebo černota (nigredo) bráno jako příznak utrpení. Různé způsoby symbolického zobrazení velikosti utrpení Ježíše i Panny Marie byly zvláště ve 14. a 15. století velmi oblíbené. S alchymistickými výklady ovšem nebyli v žádném případě obeznámeni běžní lidé a tak by motiv tzv. černých Madon jakožto trpících Madon byl srozumitelný jen úzkému okruhu vzdělanců.^[3]

Černé Madony v Česku

V Celetné ulici v Praze se nachází kubistický dům U Černé Matky Boží s Černou Madonou jako arkýřovou sochou.
Obraz „Černé Madony od sv. Tomáše“ v Brně je jedním z obrazů Panny Marie, které údajně namaloval evangelista Lukáš. Poprvé je obraz připomínán v roce 1373. Král Karel IV. ho v roce 1356 předal svému bratrovi markraběti Janu Jindřichovi, který jej daroval brněnským augustiniánům.
socha Černé Madony na Svaté Hoře (klášter Svatá Hora) u Příbrami.
Madona v Loretánské kapli v Rumburku
Cedrová soška Černé Madony v kostele svatého Václava v Mikulově

Odkazy

Reference

↑ Píseň Šalomounova 1 - Bible Kralická :: BibleServer [online]. ERF Medien, rev. 2018. Dostupné online.
↑ Andreas Mielke: Nigra sum et formosa: Afrikanerinnen in der deutschen Literatur des Mittelalters. Texte und Kommentare zum Bild des Afrikaners in der literarischen Imagologie. helfant edition, Stuttgart 1992.
↑ ^a ^b BARTLOVÁ, Milena. Tři texty Madony březnické. In: HORNÍČKOVÁ, Kateřina; ŠRONĚK, Michal. Žena ve člunu. Sborník Hany J. Hlaváčkové. [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 201–202.