Čejka jávská

Jak číst taxoboxČejka jávská
alternativní popis obrázku chybí
Čejka jávská
(ilustrace z roku 1838)
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď kulíkovití (Charadriidae)
Rod čejka (Vanellus)
Binomické jméno
Vanellus macropterus
(Wagler, 1827)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čejka jávská (Vanellus macropterus) je kulíkovitý bahňák, který je endemický indonéskému ostrovu Jáva. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který byl naposledy spatřen v roce 1939 a je s největší pravděpodobností vyhynulý.

Systematika

Ilustrace detailu hlavy z Nizozemského centra pro biologickou rozmanitost Naturalis v Leidenu

Druh popsal německý přírodovědec Johann Georg Wagler v roce 1827. Čejka jávská se řadí do rodu Vanellus v rámci čeledi kulíkovití (Charadriidae) a řádu dlouhokřídlí.[2] Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[2] Druhové jméno macropterus pochází z řečtiny a znamená „dlouhokřídlý“ (makros = „dlouhý“, pteron = „křídlo“).[3] Příbuzenské vztahy k ostatním kulíkovitým zůstávají nejasné; americký ornitolog Paul A. Johnsgard spekuloval, že nejbližším příbuzným čejky jávské může být čejka australská (Vanellus miles).[4]

Rozšíření a populace

3D zobrazení čejky jávské (Nizozemské centrum pro biologickou rozmanitost Naturalis v Leidenu)

Tento nápadný druh čejky je endemický indonéskému ostrovu Jáva. Čejka jávská byla naposledy zaznamenána v roce 1939. Mezinárodní svaz ochrany přírody čejku jávskou vedl mezi lety 1994–1999 jako vyhynulý druh. V roce 2000 však svaz přehodnotil status druhu na kriticky ohrožený poté, kdy bylo údajné pozorování druhu nahlášeno místními obyvateli. Terénní výzkumy z let 2001–2012 však tato hlášení nepotvrdily. Nález druhu v místech svého původního výskytu je nepravděpodobný, nicméně je možné, že se čejka jávská stále nalézá v některých méně prozkoumaných koutech Indonésie jako jsou mokřadní oblasti ostrova Belitung. Vymizení druhu je přičítáno na vrub zániku přirozených stanovišť, které byly zabrány lidmi pro zemědělství a akvakulturu. K vymizení druhu mohl přispět i lov místními obyvateli.[5]

Původní habitat druhu tvoří močály stepního typu v oblasti říčních delt na západě a východě Jávy, dále mokré pastviny a různá další otevřená nezalesněná mokřadní stanoviště včetně polí. Je možné, že se druh vyskytoval i v dalších oblastech jako jsou ostrovy Sumatra či Timor, to nicméně nebylo potvrzeno. Původně byl druh popisován jako místně běžný a nejčastěji byl k vidění v řídce roztroušených párech, což naznačuje, že čejky jávské nikdy nebyly hojným druhem.[5]

Popis

Čejka jávská dosahuje délky 27–29 cm, křídlo je dlouhé 24–25 cm, zobák 3,6–4,3 cm, běhák kolem 8,7 cm. Korunka a zadní část krku jsou leskle modročerné, zbytek hlavy a krku modrohnědé. Hruď je šedohnědá, břicho načernalé. Stehna a podocasní krovky jsou bílé. Svrchní část křídel je při těle šedohnědá. Většina letek je šedohnědých, avšak vnitřní loketní letky mají zespodu šedobílé vnitřní okraje. Ocas je u kořene bílý, následovaný širokým příčným černým pruhem a zakončený úzkou bílou linkou, která je přítomna na pěti párek vnějších ocasních krovek; prostřední pár ocasních krovek má tuto linku žlutohnědou. Zobák je černý, u kořene je na menších částech tělově zbarvený. Dominantu hlavy tvoří krémové laloky, které míří z uzdiček směrem nahoru i dolů. Duhovky jsou hnědé, dlouhé nohy zelenavě až oranžově žluté. Ze zápěstního kloubu vyrůstá dozadu dlouhý černý osten, který je zahnutý směrem dolů.[6]

Biologie

O biologii druhu není v podstatě nic známo. Jednalo se patrně o stálý druh, nicméně místní migrace mezi Timorem a Sumatrou není vyloučena.[6] Čejky jávské hnízdí při nejmenším od května do června, živí se sladkovodními bezobratlými a semeny rostlin.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 236. 
  4. ↑ JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. S. 121–122. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Vanellus macropterus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2019: e.T22693962A156373575, 2019 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2019-3.RLTS.T22693962A156373575.en. (anglicky) 
  6. ↑ a b HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 275. (anglicky) 

Literatura

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj