Útěk ze Sibiře

Útěk ze Sibiře
Základní informace
Původní název	The Way Back
Země původu	Spojené státy americké Spojené státy americké Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty Polsko Polsko Indie Indie
Jazyk	angličtina
Délka	133 min
Žánry	válečný film filmové drama film o útěku z vězení film inspirovaný knihou
Předloha	Dlouhá cesta
Scénář	Peter Weir
Režie	Peter Weir
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Jim Sturgess Colin Farrell Ed Harris Saoirse Ronanová Mark Strong
Produkce	Peter Weir Scott Rudin
Hudba	Burkhard Dallwitz
Kamera	Russell Boyd
Střih	Lee Smith
Výroba a distribuce
Premiéra	2010 30. června 2011 (Německo) 7. června 2012 (Maďarsko)
Produkční společnost	National Geographic Society
Rozpočet	30 mil. $
Tržby	20,3 mil. $
Útěk ze Sibiře na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Útěk ze Sibiře (orig. The Way Back) je americký film z roku 2010, který natočil režisér Peter Weir podle scénáře, který napsal společně s Keithem Clarkem. Film je inspirován memoáry bývalého polského válečného zajatce Sławomira Rawicze Dlouhá cesta (The Long Walk, 1956). Rawicz tvrdil, že za druhé světové války uprchl ze sovětského gulagu a pěšky ušel 6 400 km) na svobodu. Autobiografičnost Rawiczovy předlohy byla nicméně zpochybněna, zdá se, že jeho kniha je ve skutečnosti záznamem příběhu jiných utečenců.

Filmové drama popisuje strastiplnou cestu několika uprchlíků z ruského gulagu v roce 1941, která prověří nejen lidské charaktery, ale především jejich touhu po svobodě a vůli k životu. Mezinárodní skupinka vězňů zažije nelítostnou sibiřskou zimu, projdou oblastí jezera Bajkal a překročí Transsibiřskou magistrálu. Před sebou však mají ještě poušť Gobi, Himálaj a Tibet. Zachrání se až v Indii po absolvování cesty dlouhé 6 400 km.

Ve filmu hrají Jim Sturgess, Colin Farrell, Ed Harris a Saoirse Ronan, Alexandru Potocean, Sebastian Urzendowsky, Gustaf Skarsgård, Dragoș Bucur a Mark Strong.

Film je volně založen na knize Dlouhá cesta, memoárech Sławomira Rawicze, které popisují jeho údajný útěk ze sibiřského gulagu a následný šestitisícikilometrový pochod za svobodou do Indie. Knihy se prodalo více než 500 000 výtisků a je jí připisována inspirace pro mnoho cestovatelů. V roce 2006 BBC objevila záznamy (včetně těch, které napsal sám Rawicz), z nichž vyplývá, že spíše než o útěk z gulagu se ve skutečnosti jednalo o propuštění ze SSSR v roce 1942.^[1] Existují ale nepřímé důkazy, že k nějakému putování za svobodou popsanému v knize a filmu došlo. Britský zpravodajský důstojník v Kalkatě kapitán Rupert Mayne vedl v roce 1942 rozhovor se třemi vyhublými muži, kteří tvrdili, že uprchli ze Sibiře. Mayne vždy věřil, že jejich příběh je stejný jako příběh z filmu Útěk ze Sibiře. Zůstává tedy možnost, že někdo, i když ne Rawicz, tento mimořádný výkon dokázal.^[2]

Ačkoli režisér Peter Weir nadále tvrdí, že se takzvaný dlouhý pochod stal, sám označuje snímek za v podstatě fiktivní.^[1] Film produkovaly společnosti Imagenation Abu Dhabi, Exclusive Media Group, Spitfire Pictures a National Geographic Entertainment.^[3] Hlavní natáčení probíhalo v Bulharsku, Maroku a Indii.^[4] V Bulharsku byly postaveny kulisy gulagu o rozloze 5 000 metrů čtverečních, které se později používaly také pro další natáčení.^[5]

Snímek získal vesměs pozitivní recenze kritiků a byl nominován na Oscara za nejlepší maskérské zpracování.^[6] Režisér svůj film osobně uvedl v roce 2011 v Praze na Febiofestu a převzal zde ocenění Kristián za přínos světové kinematografii.^[7]

Během druhé světové války, po sovětské invazi do Polska, je mladý důstojník polské armády Janusz Wieszczek vězněn a vyslýchán NKVD. Sověti, kteří ho nedokážou přimět k přiznání, že je špion, vezmou do vazby i jeho ženu a krutě ji mučí, vymáhají od ní prohlášení, které ho odsuzuje. Je odsouzen na 20 let do pracovního tábora Gulag hluboko na Sibiři.

Tam se setkává s těmi, s nimiž později plánuje útěk:

• americký inženýr pan Smith,
• herec Chabarov,
• otrlý ruský zločinec Valka,
• polský umělec Tomasz,
• lotyšský kněz Voss,
• Polák trpící šeroslepostí Kazik a
• jugoslávský účetní Zoran.

Chabarov Januszovi tajně sdělí, že plánuje útěk na jih do Mongolska, a to kolem jezera Bajkal. Smith Janusze upozorní, že Chabarov s nově příchozími probírá plány na útěk, aby si udržel morálku, ale nic z toho nebude. Januszovi se občas zdá, že má halucinace o vstupních dveřích venkovského domu a přilehlé okenní římse, na níž jsou rostliny a kámen, na který se snaží dosáhnout. Janusz se vydává na útěk se Smithem, Valkou, Vossem, Tomaszem, Zoranem a Kazikem během silné sněhové bouře, která zahalí jejich stopy.

Druhou noc putování se Kazik ztratí při hledání dřeva a umrzne a skupina ho pohřbí. Po mnoha dnech cesty přes sibiřské sněhy dorazí k jezeru Bajkal. Tam se setkávají s Irenou, mladou polskou dívkou, která jim vypráví, že jí ruští vojáci zavraždili rodiče a poslali ji do kolchozu u Varšavy, kde s ní krutě zacházeli, a proto utekla. Smith si všimne nepřesností v jejím vyprávění, protože Varšava je okupována Němci, nicméně navzdory obavám, že je zpomalí a zatíží jejich skromné zásoby potravin, souhlasí se skupinou, aby s nimi pokračovala dál. Smith ji nakonec upozorní na lež a řekne, že už to nebude tolerovat, dívka přizná, že její rodiče byli komunisté, ale komunističtí vládci je stejně zabili a ji poslali do sirotčince.

Když se skupina dostane na nehlídanou hranici mezi Sovětským svazem a Mongolskem, Valka, který zbožňuje Josifa Stalina a neví, co by dělal jinde, se rozhodne zůstat. Ostatní pokračují do Ulánbátaru, ale brzy spatří obrazy Stalina, Chorlogína Čojbalsana a rudé hvězdy. Janusz si uvědomí, že Mongolsko je pod komunistickou kontrolou, a protože Čína je ve válce s Japonskem, řekne skupině, že by se měli uchýlit do Britské Indie. Během cesty na jih přes poušť Gobi skupinu oslabují nedostatek vody, písečné bouře, úpal, puchýře a úžeh. Najdou studnu, která jim poskytne dočasnou úlevu. Krátce po odchodu je však zasáhne písečná bouře a přijdou o většinu zásob vody. Skupina si uvědomí, že studnu už nikdy nenajde, a pokračuje dál. Irena několikrát zkolabuje a brzy umírá. O několik dní později zkolabuje a umírá také Tomasz. Smith je na pokraji smrti, ale poté, co ho Janusz, Zoran a Voss motivují, se rozhodne ke skupině znovu připojit a silně dehydratovaná čtveřice najde tolik potřebný zdroj vody. Brzy poté se dostanou do Číny průchodem přes Velkou čínskou zeď.

Když se dostanou do Himálaje a všichni jsou na pokraji smrti, zachrání je tibetský mnich, který je odvede do buddhistického kláštera, kde znovu naberou síly. Smith se rozhodne vydat do Lhasy s pomocí jednoho z mnichových kontaktů, který ho propašuje přes Čínu. Jakmile tam dorazí, předpokládá, že se mu podaří spojit se s americkou armádou a jeho návrat do Ameriky bude zajištěn. Zbylá trojice pokračuje v putování Himálajem a nakonec se dostane do Indie, kde získá pomoc vesničanů a indická vláda jim pomáhá dostat se domů.

Na konci filmu Janusz pokračuje v putování po světě až do roku 1989, kdy je komunistický režim v Polsku odstaven od moci. Závěrečná scéna filmu ukazuje Janusze, jak si 50 let po zajetí znovu představuje dveře a sahá po skále; tentokrát vezme klíč ukrytý pod skálou, aby dveře otevřel a usmířil se se svou ženou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tha Way Back na anglické Wikipedii.

Zdroj