Ústavní soud

Ústavní soud České republiky v Brně
Budova rakouského ústavního soudu (původně v ní sídlila Česká dvorská kancelář)

Ústavní soud je soudní orgán v zemích, které mají koncentrované ústavní soudnictví.

Je oddělen od soustavy obecných soudů a jeho hlavním úkolem je přezkum souladu zákonů s ústavou nebo celým ústavním řádem.

Ústavní soud byl poprvé v dějinách zakotven v roce 1920 v ústavách Československa a Rakouska.[1] Jeho zřízení bylo ovlivněno právní filozofií Hanse Kelsena a jeho žáků.[zdroj?]

Mezi státy se samostatným ústavním soudem patří:[zdroj?]

  • Albánie
  • Arménie
  • Ázerbájdžán
  • Belgie
  • Bělorusko
  • Bosna a Hercegovina
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Egypt
  • Ekvádor
  • Francie
  • Gruzie
  • Guatemala
  • Chile
  • Chorvatsko
  • Indonésie
  • Itálie
  • Jihoafrická republika
  • Kazachstán
  • Kolumbie
  • Kongo
  • Jižní Korea
  • Kosovo
  • Kyrgyzstán
  • Litva
  • Lotyšsko
  • Madagaskar
  • Maďarsko
  • Makedonie
  • Mali
  • Moldavsko
  • Mongolsko
  • Myanmar
  • Německo
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rakousko
  • Rumunsko
  • Rusko
  • Řecko
  • Slovensko
  • Slovinsko
  • Srbsko
  • Středoafrická republika
  • Španělsko
  • Tádžikistán
  • Thajsko
  • Turecko
  • Uganda
  • Ukrajina
  • Uzbekistán

V minulosti měly ústavní soud například tyto státy:

Citát

  • „Ústava, která nezavedla Ústavní soud ke zrušení neústavních aktů, je světlem, které nesvítí.“ (H. Kelsen)[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of constitutional courts na anglické Wikipedii.

  1. Ústavní soud Československé republiky a jeho osudy v letech 1920-1948 [online]. Ústavní soud České republiky [cit. 2014-02-07]. Dostupné online. 
  2. Historie ústavního soudnictví [online]. Ústavní soud České republiky [cit. 2014-02-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj