Židé v Pelhřimově

Pelhřimovská synagoga před demolicí

Židé v Pelhřimově jsou poprvé zmiňováni v písemnostech z 16. století [1], konkrétně v roce 1563, kdy si Lorenc Geyr stěžuje arciknížeti Ferdinandovi na škodu způsobenou židem z Pelhřimova jménem Lev [2]. Na celém Pelhřimovsku se nacházejí i mnohem starší záznamy o židovských obyvatelích, a to z Humpolce kolem roku 1385 [3]. V 16. století se v Pelhřimově vyskytovalo 3 až 5 židovských rodin, což dokazují daňové záznamy z roku 1570 [4]. V roce 1613 se pelhřimovští radní rozhodli nepřijímat nadále do města další židy a jejich počet zůstal omezen [2]. Později v roce 1628 byli židé z Pelhřimova vypovězeni zcela, a proto se usadili v okolních lokalitách, mezi než patří Nová Cerekev, Horní Cerekev, Hořepník či Pavlov. Pravidla a omezení životů židovského obyvatelstva byla podstatně zmírněna až v době josefínské reformy, ale zcela odstraněna byla až díky občanskému zrovnoprávnění po roce 1848, kdy bylo pro tuto minoritu možné se volně stěhovat mimo určená ghetta [1]. V Pelhřimově se židé znovu usadili až v druhé polovině 19. století, ale židovské ghetto zde založeno nebylo, a proto si mohli stavět a vlastnit své domy mezi ostatním obyvatelstvem. [5]Židovské obyvatelstvo se zabydlelo v bývalé Panské ulici (dnes ulice Palackého), směřující k náměstí. Pobývali zde v pěti domech a několika dalších domech na náměstí [5].

Fotografie V. Martínka,detail z demolice synagogy,1967

V Pelhřimově nejdříve fungovala modlitebna, nacházející se v sále bývalého hostince „U lva“ na čp. 63, sídlícího v dnešní Palackého ulici [6]. Kvůli nárůstu židovských obyvatel zvažovala místní komunita stavbu vlastní synagogy . K výstavbě bylo skrze sbírky získáno 15 tisíc zlatých, které věnoval, společně s pozemkem v dnešní Růžové ulici, Josef Herrman. Synagoga byla postavena v neogotickém stylu v roce 1891 podle plánů Maxe Fleischera. Bohoslužby se zde konaly po 50 let. [1]

V Pelhřimově byl v místě za Obcí nad soukenickou valchou[2]umístěn židovský hřbitov. První písemná zmínka pochází z r.1703. Hřbitov byl zmiňován ješte v roce 1705 a k jeho zániku, z důvodu zchátralosti, došlo před rokem 1768 [7]. Po jeho zrušení se pohřbívání přesunulo na okolní hřbitovy v Pavlově a v Horní Cerekvi[1].

V době nacistické okupace a druhé světové války byla synagoga užívána jako skladiště předmětů a naprostá většina židovských obyvatel byla z města vyhnána. Vyhnaní zemřeli v Terezíně či následně v jednom z koncentračních táborů, kam se po pobytu v Terezíně dostali [1]. Válku přežilo pouze několik jedinců z pelhřimovské židovské obce, kteří se později odstěhovali do větších měst a v Pelhřimově již žádný potomek židovských obyvatel nežije[8].

Židovské podniky zabavené Němci při okupaci

  • místní kartáčovna [9]
  • Pollakova autodoprava [9]
  • židovská továrna na výrobu textilu [9]
  • papírna Isidora Nettla [9]

Významní pelhřimovští židé

  • Josef Herrman - zakladatel Pelhřimovské náboženské obce a donátor pozemku na němž stála synagoga (28.2.1819 – 28.11.1879)
  • Otto Fried - voják bojující proti německé straně při obléhání Dunkerque den (9.9.1908 - 5.11.1944)
  • Leopold Polák - rabín synagogy v Pelhřimově
  • Karel Freud - rabín synagogy v Pelhřimově (8.5.1833 – 19.6.1936)
  • Max Fleischer - architekt stojící za podobou Pelhřimovské synagogy (29.3.1841- 18.12.1905)
  • K. J. Fleischel - starosta pelhřimovské židovské obce (10.5.1833 – 22.4.1892)

Stolpersteine v Pelhřimově

Od 5. listopadu 2024 se v Pelhřimově nachází čtyři Stolpersteine na památku obětí holocaustu, rodiny židovského obchodníka Jakuba Frieda. Před domem čp. 169 ( dnešní řeznictví Jirásek) jsou položeny kameny pro Eleonoru Friedovou, její dceru Bertu Lírovou a syny Viléma s Ottou.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Josef Dobiáš, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí, 3. díl, 1. sv., Doba reformační. Část II. 1., Praha 1950, s. 286.
  3. ↑ Marek Jedlinský – Adolf Brock, Izraelitská náboženská obec v Humpolci, První století města Humpolce 1807–1907, Humpolec 1907.
  4. ↑ Gottlieb Bondy – Franz Dworsky (Hg.), Zur Geschichte der Juden in Böhmen, Mähren und Schlesien von 906 bis 1620, Bd. II (1577–1620), Prag 1906, s. 530.
  5. ↑ a b Jiří Černý, Synagóga v Pelhřimově, Vlastivědný sborník Pelhřimovska, č. 5, Pelhřimov 1994, s 24.
  6. ↑ Archiv Židovského muzea (ŽM) v Praze, fond Pelhřimov.
  7. ↑ Ibidem, s. 25.
  8. ↑ Ctibor Rybár, Das jüdische Prag. Glossen zur Geschichte und Kultur. Führer durch die Denkwürdigkeiten, Prag 1991, s. 287
  9. ↑ a b c d Zdeněk Martínek – Ludmila Franková, Protifašistické hnutí, okupace, osvobození na Pelhřimovsku (1933–1945), Okresní archiv Pelhřimov 1985
  10. ↑ Uskuteční se položení Kamenů zmizelých a odhalení pamětní desky. www.penoviny.cz [online]. [cit. 2024-11-02]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj