Ženská historie

Ženská historie
Žánr opera („operní scherzo“)
Skladatel Jiří Smutný
Libretista Jaromír M. Průša
Počet dějství 1
Originální jazyk čeština
Literární předloha Eduard Bass: Struggleův zákon
Premiéra 9. listopadu 1965, Praha, Hudební divadlo v Nuslích (Operní studio Akademie múzických umění)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ženská historie je opera (autorským žánrovým označením „operní scherzo“) o jednom dějství českého skladatele Jiřího Smutného na libreto Jaromíra M. Průši podle povídky Struggleův zákon z cyklu Ženské historie Eduarda Basse. Premiéru opery uvedlo 9. listopadu 1965 Operní studio Akademie múzických umění na scéně Hudebního divadla v Nuslích.

Vznik, charakteristika a historie

Ženská historie byla pro Jiřího Smutného v jeho 33 letech již pátá dokončená opera: vedle aktovky Ženská ctnost (1960) a televizních oper Dalskabáty, hříšná ves (1962) a Věštkyně (1965) napsal také neuvedenou operu Budapešťský rychlík (1961). Ženská historie je drobná práce. Libreto napsal podle jedné ze Ženských historií Eduarda Basse publicista a dramaturg Jaromír Průša (1925–2016) a operu záhy uvedlo Operní studio AMU společně s operami Hlas lesa Bohuslava Martinů a Lavička (La panchina) Sergia Liberoviciho. V inscenaci vedle studentů AMU vstupoval Miroslav Frydlewicz z Národního divadla a v reprízách též Jindřich Jindrák.[1]

Ještě v listopadu 1965 uvedli studenti AMU Ženskou historii – vedle jiných děl – také v Brně při hostování u Operního studia Janáčkovy akademie múzických umění.[2]

Kritika si z celého představení všímala především prvního českého scénického uvedení Hlasu lesa Bohuslava Martinů, ale též Liberoviciho Lavička byla považována za povedené a výborně zahrané dílo. Smutného opera v tomto srovnání vycházela nakrátko. „Mnohem méně se mi líbila Jiřího Smutného Ženská historie – dílo i představení,“ psal v recenzi pro Hudebních rozhledů muzikolog Jiří Bajer. „Měl jsem pocit, že už skladatel neměl zcela jasnou představu, jak specifikovat hudební styl této anekdoty, intonačně charakterizovat pár postav hry a jejich vztahy a pak se nelze divit, že se to nepodařilo ani režisérovi.“[3] Stejně komentoval Bohumil Karásek v Rudém právu: „Režisérovi I. Kotrčovi poskytla Ženská historie, až příliš nenáročné a hudebně velmi málo výrazné dílko, poměrně málo možností. Toho mála využil ještě dosti nešťastně v rádoby komických špílcích nejrůznější podoby.“[4]

Osoby a první obsazení

osoba hlasový obor premiéra (9. listopadu 1965)[1]
Helen soprán Jarmila Bláhová / A. Čihánková
Jim Sherbrun tenor Miroslav Frydlewicz
Tom baryton Jindřich Jindrák / Jaromír Vavruška
Šerif … Miroslav Šulc
Dirigent: Slavomír Spousta
Režie: Ivan Kotrč
Scéna: Jarmila Dostálová

Děj opery

Jak informuje šerif, ve státě Iowa byl vyhlášen tzv. Struggleův zákon – každý usvědčený sňatkový podvodník bude vedle běžných sankcí potrestán vytetováním zvláštního znamení na předloktí, aby se před ním ženy mohly mít na pozoru.

Vdova a majitelka prosperujícího ranče Helen Bettinsová již týden hostí muže jménem Jim Sherburn, který k ní byl dopraven, když si při pádu z koně pohmoždil nohu. Helen oceňuje jeho uhlazené způsoby i úhledný zjev, tak odlišné od uchazečů o její ruku z řad sousedních farmářů, například Toma Caddigana. Navíc jí vypráví fascinující příběhy ze své dobrodružné minulosti. Jim se jí také svěří, že ví o spolehlivých nalezištích zlata ve Skalistých horách, jen musí ještě skoupit příslušné pozemky. Helen mu visí na rtech. Nakonec svěří Helen tajemství, které ho očividně celou dobu tížilo, a ukazuje jí vytetované znamení – prý ho jakási ženská, po které nic nechtěl a nic jí nesliboval, dohnala k soudu. Helen zná takové hysterické typy žen a je odhodlána před nimi Jima v budoucnu chránit; nabízí mu svou ruku společně s příspěvkem na koupi zlatonosných pozemků. Píše mu šek a Jim se zdráháním odjíždí do banky v nejbližším městě…

O něco později Tom Caddigan Helen vypráví, co se dočetl v novinách: chytili prý sňatkového podvodníka, který pod různými jmény – mimo jiné Jim Sherburn – vylákal na několika ženách ve státě značné částky, přestože nosil jasně viditelné Struggleovo znamení. Tom žasne nad ženskou pošetilostí, zatímco Helen padá do mdlob.

Reference

  1. ↑ a b Virtuální studovna – Inscenace – Hlas lesa, Lavička, Ženská historie [online]. Praha: Institut umění - Divadelní ústav [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Malý oznamovatel – Operní studio JAMU. Rovnost. 1965-11-28, roč. 80, čís. 285, s. 7. Dostupné online [cit. 2022-11-06]. ISSN 0862-7967. 
  3. ↑ BAJER, Jiří. Z aktovky do aktovky. Hudební rozhledy. 1965-12-09, roč. 18, čís. 23–24, s. 996. Dostupné online [cit. 2022-11-06]. ISSN 0018-6996.  (omezený přístup)
  4. ↑ KARÁSEK, Bohumil. Tři novinky v Operním studiu. Rudé právo. 1965-11-27, roč. 46, čís. 329, s. 2. Dostupné online [cit. 2022-11-06]. ISSN 0032-6569.  (omezený přístup)

Literatura

Zdroj