Šťavel
 Šťavel | |
|---|---|
 Šťavel devítilistý (Oxalis enneaphylla)
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
rostliny (Plantae) |
| Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída |
vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád |
šťavelotvaré (Oxalidales) |
| Čeleď |
šťavelovité (Oxalidaceae) |
| Rod |
šťavel (Oxalis) L., 1753 |
| Druhy vyskytující se v ČR | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šťavel (Oxalis) je rod bylin nebo polokeřů z čeledě šťavelovitých který je tvořen asi 700 druhy, jejich převážná část pochází z Afriky a Jižní Ameriky. V současnosti je tento rod rozšířen v tropických, subtropických i mírných oblastech Starého a Nového světa i Austrálie.
Nenáročné rostliny rostoucí na různých druzích půdy a od plného slunce přes polostín až do úplného stínu. Většinou potřebuji k růstu dostatek vláhy, některé druhy se v období sucha ukládají k odpočinku.[1][2]
Popis
Rostliny rodu šťavel jsou jednoleté až vytrvalé, vyrůstají z oddenků, hlíz nebo cibulí a dorůstají obvyklé výšky 5 až 30 cm. Listy rostou buď v přízemní růžici nebo na lodyze a mají nejčastěji dlouhé řapíky (někdy i s palisty) nebo řidčeji jsou přisedle, bývají střídavé, ve spirále nebo nahloučené v nepravých přeslenech. Jsou nejčastěji dlanitě trojčetné nebo čtyřčetné a mají lístky obsrdčité nebo úzce obvejčité, celokrajné a často dvoulaločné. Lístky se mohou s příchodem večera nebo nepříznivého počasí svěšovat, některé mají vyměšovací hydatody.
Pětičetné oboupohlavné květy jsou radiálně symetrické a vyrůstají samostatně nebo jsou sdružené v květenstvích na dlouhých stopkách rostoucích z úžlabí listů. Pět menších kališních lístků je volných a pět okrouhlých až široce vejčitých korunních lístků vytváří různě dlouhou a různě širokou nálevkovitou trubku. Okvětí, které mívá barvu bílou, růžovou, červenou, fialovou nebo žlutou, obvykle brzy uvadá.
Heterostylní květy mají pět dlouhých a pět krátkých volných tyčinek uspořádaných do dvou přeslenů, vnější kratší rostou proti kališním a vnitřní proti korunním lístkům, jejich prašníky se otvírají podélně. Gyneceum je z pěti plodolistů, semeníky s pěti pouzdry mají pět čnělek s bliznami. Květy jsou obvykle opylovány hmyzem, mívají dostatek nektaru. Jednotlivé druhy mají odlišný typ pylu který také napomáhá k jejich rozlišení. Chromozomové číslo rodu n = 5 až 12.[1][2][3][4]
Rozmnožování
Rostliny se rozmnožují většinou vegetativně i generativně. Vegetativně se rozšiřují oddenky, cibulkami, hlízami a některé i kořenícími lodyhami. Šťavel je jedním z mála rodů vyšších dvouděložných rostlin které se množí cibulkami.
Generativně se rozšiřují semeny dozrávajícími v podlouhlých pětidílných tobolkách odkud bývají po prudkém skroucení chlopní vystřelovány do okolí.[1][3]
Význam
Některé druhy se vysazují v parcích jako ozdobné nebo půdokryvné rostliny, jiné jsou považovány za plevelné. Šťavele jsou všeobecně známé svými kysele chutnajícími listy které obsahují hodně kyseliny šťavelové.[1][3]
-
List čtyřčetný (Oxalis tetraphylla) -
List trojčetný (Oxalis acetosella) -
Květ Oxalis gigantea -
Květ Oxalis incarnata -
Květ Oxalis magnifica -
Květ Oxalis pes-caprae
Reference
- ↑ a b c d RETIEF, Elizabeth. PlantZAfrica: Oxalis [online]. (SANBI) South African National Biodiversity Institute, Pretoria, ZA [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-01. (anglicky)
- ↑ a b STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 13: Oxalidaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.09.2013 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c WATSON, Leslie. FloraBase the Western Australian Flora: Oxalis [online]. Department of Parks and Wildlife, Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.09.2008 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dendrologie.cz: Oxalis [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 29.01.2007 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavel na Wikimedia Commons
