Łazienki Królewskie

Łazienki Królewskie
Palác Łazienki, severní průčelí (2019)
Palác Łazienki, severní průčelí (2019)
Lokalita Śródmieście, Varšava, PolskoPolsko Polsko
Zeměpisné souřadnice 52°12′46″ s. š., 21°1′58″ v. d.
Rozloha 76 ha
Založeno 18. století
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Łazienki Królewskie, známé také jako Park Łazienkowski, jsou park v městském obvodě Śródmieście ve Varšavě, který v 18. století nechal založit Stanislav II. August Paniatowski. Se svou rozlohou 76 hektarů[1] jsou největším parkem ve městě.

Název je odvozen od barokního pavilonu lázní, který nechal v 80. letech 17. století postavit Stanisław Herakliusz Lubomirski a který Stanislav II. August Paniatowski přestavěl na palác Łazienki.[2]

Od roku 1960 v parku sídlí muzeum Łazienki Królewskie.

Historie

Do roku 1978

Ve středověku se na místě parku nacházela zvířecí rezervace, která sloužila jako lovecký revír mazovských knížat.[2] V 80. letech 17. století zde majitel areálu, velkomaršál koruny Stanisław Herakliusz Lubomirski, nechal postavit dva pavilony: Ermitáž a bohatě zdobený pavilon lázní. Oba pavilony navrhl Tylman van Gameren.[2]

V září 1764 Stanislav II. August Paniatowski koupil čtvrť Ujazdów, ve které se nacházela zvířecí rezervace.[3] Učinil tak v rámci příprav na svou královskou roli s cílem najít místo pro své soukromé sídlo.[3] Na místě bývalé zvířecí rezervace byly provedeny meliorační práce a vykáceny staré olše.[4] Přeměna na královské letní sídlo začala v roce 1774 poté, co bylo upuštěno od projektu přestavby Ujazdovského hradu.[5] První budovou, kterou král v parku nechal postavit, byl Bílý dům.[2] V roce 1784 byly severně a jižně od pavilonu lázní vyhloubeny dva rybníky. U jižního rybníku byl postaven amfiteátr.[6] Všechny stavby postavené králem byly v klasicistním slohu.[7]

Park byl založen na strmém svahu.[8] V různých částech parku byly postaveny drobné zahradní stavby navržené dvorními architekty Stanisława Augusta Poniatowského.[7][9] Mezi Bílým domem a palácem Łazienki byla vysazena alej a na jejím konci byl postaven altán.[10]

V období mezi květnem a zářím v parku pobýval Stanisław August Poniatowski, jehož oficiálním sídlem byl Královský hrad patřící státu.[11] Hostil zde mimo jiné představitele jiných zemí, učence a spisovatele.[7] Král bydlel v paláci Łazienki, královská rodina v Bílém domě, vyšší dvorští úředníci v Myślewickém paláci a nižší úředníci a služebnictvo ve Velkém přístavku.[12] Park byl přístupný veřejnosti.[13]

V roce 1767 byl k parku připojen Belvedér, ve kterém byla v roce 1768 otevřena královská továrna na kožešinu.[14]

Období 1798–1918

Po smrti Stanisława Augusta Poniatowského v roce 1798 přešel park na jeho synovce Józefa Poniatowského.[15]

V letech 1801–1805 pobýval v Bílém domě v letních měsících francouzský král Ludvík XVIII.[16]

Druhá Polská republika

Za Druhé Polské republiky se park jako bývalý carský majetek stal majetkem státu.[17] Vnitřní vybavení budov vyvezené Rusy bylo vráceno v roce 1921 na základě Rižského míru.[18]

V roce 1926 byla v západní části parku odhalena socha Fryderyka Chopina.[19]

V roce 1927 byl v jihovýchodní části parku vybudován hipodrom s dřevěnými tribunami, který je považován za jeden z nejkrásnějších svého druhu v Evropě.[20]

Druhá světová válka

Během obléhání Varšavy v září 1939 v parku probíhaly boje mezi německými a polskými jednotkami.[21]

V roce 1940 německé okupační úřady park pro polské obyvatelstvo uzavřely.[22] Dne 31. května 1940 Němci vyhodili do povětří sochu Fryderyka Chopina.[23] Mimo jiné byl park přejmenován na Seegarten.[24] Mnoho uměleckých děl bylo odvezeno do rezidence Hanse Franka v Krzeszowicích.[25]

Po pádu Varšavského povstání v prosinci 1944 Němci polili interiér paláce Łazienki benzinem a zapálili ho.[26] Ve stěnách částečně vyhořelé budovy byly vyvrtány otvory pro dynamit, ale budova nebyla vyhozena do povětří.[27] Mimo jiné byly poničeny exotické rostliny a poškozeny některé sochy.[28] Ztráty na dřevinách činily přibližně 25 %.[29]

Po roce 1945

Od roku 1959 se v období mezi květnem a zářím v parku pořádaly chopinovské koncerty, které organizovala Společnost Fryderyka Chopina a Stołeczna Estrada.[30]Palác Łazienki byl předán Národnímu muzeu ve Varšavě, zatímco park jako celek byl podřízen vedení Paláci kultury a vědy.[31]

V dubnu 1960 byla v parku zřízena pobočka Národního muzea ve Varšavě.[32][33] Po dokončení rekonstrukce a výzdoby interiérů bylo veřejnosti zpřístupněno prvních sedm místností paláce Łazienki.[33]

V letech 1958–1970 probíhaly v Myślewickém paláci rozhovory mezi velvyslanci Čínské lidové republiky a Spojených států, které vyústily v navázání diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.[34] V roce 1995 byla bývalá pobočka Národního muzea přeměněna na samostatnou instituci – muzeum Łazienki Królewskie.[35]

V roce 1973 byl park, spravovaný vedením Paláce kultury a vědy, předán do péče Městského podniku zahradnických prací.[36]

V letech 2012–2015 proběhla kompletní rekonstrukce paláce Łazienki, amfiteátru a Myślewického paláce a jejích okolí. Z parku byl zcela odstraněn asfalt, který byl nahrazen dlažbou.[37] V roce 2018 bylo Muzeum lovectví a jezdectví začleněno do muzea Łazienki Królewskie.[38]

Kvůli pandemii covidu-19 v březnu 2020 byl park včetně všech objektů muzea až do odvolání uzavřen.[39] Znovu byl otevřen 20. dubna téhož roku.[40]

Rozloha Łazienek Królewských je přibližně 76 ha,[1][41] včetně vodních ploch o rozloze 4,9 ha.[42] Celkem se zde nachází asi 40 budov, z nichž 10 má velmi vysokou historickou a uměleckou hodnotu. Do parku vede 10 bran.[43]

Ředitelé muzea Łazienki Królewskie

  • Marek Kwiatkowski (1960–2008)[44]
  • Jacek Czeczot-Gawrak (2008)[45]
  • Przemysław Nowogórski (2009–2010)[45]
  • Tadeusz Zielniewicz (2010–2017)[46]
  • Zbigniew Wawer (2017–2022)[47]
  • Marianna Otmianowska (od roku 2023,[48] v letech 2022–2023 jako zastupující ředitelka)[49][50]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Łazienki Królewskie w Warszawie na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b Łazienki Królewskie. Ogrody. www.lazienki-krolewskie.pl [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ a b c d Wielka Encyklopedia PWN. Tom 16. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 2003. ISBN 83-01-13826-2. S. 272. (polsky) Dále jen „Wielka Encyklopedia PWN. Tom 16“. 
  3. ↑ a b KWIATKOWSKI, Marek. Stanisław August. Król-architekt. Varšava: Ossolineum, 1983. ISBN 83-04-00850-5. S. 71. (polsky) 
  4. ↑ TATARKIEWICZ, Władysław. Łazienki Warszawskie. Varšava: Arkady, 1968. S. 97. (polsky) Dále jen „Tatarkiewicz“. 
  5. ↑ GIEYSZTOR, Aleksander; DURKO, Janusz. Warszawa. Jej dzieje i kultura. Varšava: Arkady, 1980. Dostupné online. ISBN 83-213-2958-6. S. 209, 213. (polsky) 
  6. ↑ Tatarkiewicz, s. 105.
  7. ↑ a b c BERDECKA, Anna; TURNAU, Irena. Życie codzienne w Warszawie okresu Oświecenia. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1969. S. 18. (polsky) 
  8. ↑ CZESŁAW, Łaszek. Przyroda Warszawy. Varšava: Krajowa Agencja Wydawnicza, 1980. S. 9. (polsky) 
  9. ↑ FIJAŁKOWSKI, Wojciech. Szlakiem warszawskich rezydencji i siedzib królewskich. Varšava: Wydawnictwa PTTK „Kraj”, 1990. ISBN 83-7005-191-X. S. 47. (polsky) 
  10. ↑ KARPOWICZ, Mariusz. Sztuka Warszawy. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1986. ISBN 83-01-04060-2. S. 194. (polsky) 
  11. ↑ JAROSZEWSKI, Paweł. Łazienki. Spacer z Markiem Kwiatkowskim. Varšava: Wydawnictwo Nobilis, 2005. ISBN 83-917612-6-6. S. 29. (polsky) 
  12. ↑ Tatarkiewicz, s. 64.
  13. ↑ Wielka Encyklopedia PWN. Tom 16, s. 273.
  14. ↑ KWIATKOWSKI, Marek. Wielka księga Łazienek. Varšava: Prószyński i S-ka, 2000. ISBN 83-7255-684-9. S. 34. (polsky) Dále jen „Kwiatkowski 2000“. 
  15. ↑ Kwiatkowski (2000), s. 142.
  16. ↑ ZYCHOWICZ, Izabela; ABRAMOWICZ, Jadwiga. Muzeum Łazienki Królewskie w Warszawie. Varšava: Muzeum Łazienki Królewskie, 2013. ISBN 978-83-935584-3-8. S. 132. (polsky) Dále jen „Zychowicz“ a „Abramowicz“. 
  17. ↑ Kwiatkowski (2000), s. 170.
  18. ↑ Tatarkiewicz, s. 134.
  19. ↑ KOTKOWSKA-BAREJA, Hanna. Pomnik Chopina. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1970. S. 42. (polsky) Dále jen „Kotkowska-Bareja“. 
  20. ↑ Kwiatkowski (2000), s. 171.
  21. ↑ MAJEWSKI, Piotr. Wojna i kultura. Instytucje kultury polskiej w okupacyjnych realiach Generalnego Gubernatorstwa 1939–1945. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 2005. ISBN 83-7436-003-8. S. 51–52. (polsky) 
  22. ↑ SZAROTA, Tomasz. Okupowanej Warszawy dzień powszedni. Studium Historyczne. Varšava: Czytelnik, 2010. ISBN 978-83-07-03239-9. S. 38. (polsky) Dále jen „Szarota“. 
  23. ↑ Kotkowska-Bareja, s. 48, 50–51.
  24. ↑ Szarota, s. 49.
  25. ↑ Kwiatkowski (2000), s. 176.
  26. ↑ Kwiatkowski (2000), s. 179.
  27. ↑ Encyklopedia Warszawy. Varšava: Vědecké nakladatelství PWN, 1994. ISBN 83-01-08836-2. S. 449–450. (polsky) 
  28. ↑ Kwiatkowski (2000), s. 180.
  29. ↑ Tatarkiewicz, s. 136.
  30. ↑ Łazienki Królewskie w Warszawie. Společnost Fryderyka Chopina [online]. [cit. 2023-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-22. (polsky) 
  31. ↑ KWIATKOWSKI, Marek. Już prawie ćwierć wieku walczę o Łazienki... Spotkanie z doc. dr. hab. Markiem Kwiatkowskim. [s.l.]: Kronika Warszawy, 1984. S. 48. (polsky) 
  32. ↑ Warszawa. Przewodnik. Varšava: Wydawnictwo „Sport i Turystyka, 1966. S. 23. (polsky) 
  33. ↑ a b KWIATKOWSKI, Marek. Muzeum Łazienki Królewskie, [w:] 200 lat muzealnictwa warszawskiego. Dzieje i perspektywy.. Varšava: ARX REGIA. Ośrodek Wydawniczy Zamku Królewskiego w Warszawie, 2006. ISBN 978-83-7022-160-7. S. 133. (polsky) Dále jen „Kwiatkowski 2006“. 
  34. ↑ Zychowicz a Abramowicz, s. 151–152.
  35. ↑ Dorota Folga-Januszewska. Muzea Warszawy. Przewodnik. Olszanica: Wydawnictwo BOSZ, 2012. ISBN 978-83-7576-159-7. S. 49. (ppl) 
  36. ↑ ZAWIERUCHA, Danuta. Kronika wydarzeń w Warszawie 1 IV–10 VI 1973. [s.l.]: Kronika Warszawy, 1973. S. 113. (polsky) 
  37. ↑ URZYKOWSKI, Tomasz. Łazienki piękniejsze i bez asfaltu. Gazeta Wyborcza [online]. 2015-09-11 [cit. 2023-12-30]. (polsky) 
  38. ↑ Dziennik Urzędowy Ministra Kultury i Dziedzictwa Narodowego poz. 91. Dziennik Urzędowy [online]. Ministerstvo kultury a národního dědictví [cit. 2023-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-29. (polsky) 
  39. ↑ Dz.U. 2020 poz. 566. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  40. ↑ URZYKOWSKI, Tomasz. Można iść w zielone. Gazeta Wyborcza [online]. 2020-04-20 [cit. 2023-12-30]. (polsky) 
  41. ↑ Anna Pawlikowska-Piechocińska. Turystyka i wypoczynek w zabytkowych parkach Warszawy. Gdyně: Novae Res, 2009. ISBN 978-83-61194-88-0. S. 111. (polsky) 
  42. ↑ GAJEWSKI, Marian. Urządzenia komunalne Warszawy. Zarys historyczny. Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy, 1979. ISBN 83-06-00089-7. S. 328. (polsky) 
  43. ↑ Kwiatkowski (2006), s. 135.
  44. ↑ Kwiatkowski nie będzie już dyrektorem warszawskich Łazienek. Życie Warszawy [online]. 2008-09-30 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  45. ↑ a b PINKAS, Aleksandra. Łazienki mają nowego dyrektora. Życie Warszawy [online]. 2008-12-29 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  46. ↑ URZYKOWSKI, Tomasz. Nowy dyrektor Łazienek: zniosę zakaz wchodzenia na trawę. Gazeta Wyborcza [online]. 2010-07-17 [cit. 2023-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (polsky) 
  47. ↑ URZYKOWSKI, Tomasz. Nie żyje dyrektor Muzeum Łazienki Królewskie. Prof. Zbigniew Wawer zmarł po ciężkiej chorobie. Gazeta Wyborcza [online]. 2022-12-13 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  48. ↑ Marianna Otmianowska dyrektorem Muzeum Łazienki Królewskie w Warszawie. Ministerstvo kultury a národního dědictví Polska [online]. 2023-09-26 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  49. ↑ Marianna Otmianowska. Niepodlegla [online]. [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 
  50. ↑ M. Otmianowska: będziemy kontynuować projekty rozpoczęte przez prof. Wawra. Dzieje.pl [online]. 2022-12-31 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy

Zdroj