Číhaná (Teplá)

Číhaná
Náves s rybníčkem
Náves s rybníčkem
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Teplá
Okres Cheb
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°0′23″ s. š., 12°47′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 8 (2021)[1]
Katastrální území Číhaná u Poutnova (3,7 km²)
PSČ 364 61
Počet domů 5 (2011)[2]
Číhaná
Číhaná
Další údaje
Kód části obce 126659
Kód k. ú. 726656
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Číhaná (německy Kschiha) je malá vesnice, část města Teplá v okrese Cheb. Nachází se asi 6 km na severozápad od Teplé. Je zde evidováno 16 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 10 obyvatel.[4]

Číhaná leží v katastrálním území Číhaná u Poutnova o rozloze 3,7 km².[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273,[6] kdy papež Řehoř X. potvrdil její držení premonstrátům kláštera Teplá.[7]

Obec byla vystavěna jako typická okrouhlice a její název byl původně Číháň. Od 17. století až do roku 1945 se používal německý název Kschiha. V roce 1680 zde došlo k povstání proti robotě, které bylo brzy potlačeno, hlavní organizátoři skončili před soudem. Ve 20.  letech 20.  století zde byla postavena škola, do které chodily i děti ze sousední vesnice Babice. Farností spadala vesnice pod Mnichov s kostelem svatého Petra a Pavla. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva došlo jen k částečnému dosídlení a vesnice stagnovala. Obec spravoval Místní národní výbor v Poutnově.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 214 obyvatel, z nichž bylo 213 Němců a jeden cizinec. Všichni obyvatelé se hlásili k římskokatolické církvi.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů Číhané [9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 284 264 302 271 239 214 232 42 44 59 9 - 5 10
Počet domů 44 46 48 46 46 48 48 24 - 8 4 1 5 5
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v přehledu vesnice Poutnov.

Pamětihodnosti

  • Usedlost ev. č. 4 (dříve čp. 18) (kulturní památka).[10]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého (kulturní památka) pocházející ze zaniklé obce Vranov.[11] V roce 2017 nechalo tuto památku město Teplá zrestaurovat.[7]

Galerie

  • Opravená chalupa dříve čp. 18, dnes ev.č. 4
    Opravená chalupa dříve čp. 18, dnes ev.č. 4
  • Socha Jana Nepomuckého
    Socha Jana Nepomuckého
  • Roztroušené domky po obvodu návsi
    Roztroušené domky po obvodu návsi
  • Nová chalupa
    Nová chalupa

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 268. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-30. 
  6. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 354. 
  7. ↑ a b c Číhaná. Tepelský zpravodaj. Prosinec 2020, čís. 12, s. 7–8. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Číhaná, Kschiha. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 310. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 15. 
  10. ↑ Venkovská usedlost [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 617. 

Externí odkazy

Zdroj