Člunkový vyšívací stroj

Člunkový vyšívací stroj (schiffli) je zvláštní konstrukce vyšívacího zařízení.

Vynález člunkového stroje se přičítá Švýcarovi Isaakovi Gröblimu (1863), který ve svém patentu využil důležité konstrukční prvky z šicích strojů vyvinutých v USA již v první polovině 19. století. Název schiffli pochází z označení člunku ve švýcarské němčině.

Koncem 19. století bylo ve světě v provozu nejméně 32000 strojů. ^[1][2] V roce 2014 udával nejznámější výrobce šiffli vlastní kapacitu s 300 stroji ročně. Informace o celosvětovém počtu instalovaných strojů nebyly dosud (2018) publikovány ^[3]

Funkce schiffli

Výšivku tvoří dvě niti s pomocí jehly a člunku. Horní nit je vedena ouškem jehly, která propichuje podkladovou plošnou textilii a vytváří smyčku, kterou se protahuje člunek se spodní nití a tak tvoří steh. Všechny jehly a člunky se pohybují současně po neměnné dráze, zatímco podávací stůl s podkladovou textilií se posouvá s pomocí žakárového ústrojí řízeného programem pro vzorování výšivky, který se udává do počítače. ^[4]

Technické parametry strojů

Nejvýkonnější (švýcarské) stroje byly v roce 2014 v praktickém provozu s 500 obr./min (projektováno bylo 700 obr./min.), ke standardnímu vybavení patřil počítač, ze kterého se přenáší vzorování na seřízení stroje. Stroje mohou být až 30 m dlouhé, až s 1500 jehlami, k vyšívání prádla se obvykle používají zařízení s délkou do 15 m. ^[5]

Průmyslová výroba výšivek

• Příprava výroby sestává zejména z: návrhů vzorů, ražení žakárových karet, navíjení příze na cívky a člunky, příprava podkladové textilie (povrch, formát)
• Vlastní vyšívání se obvykle provádí na dvou plošných textiliích nad sebou.
• Poslední výrobní stupeň je často bělení hotové výšivky.^[6]

Druhy výšivek

V závislosti na způsobu výroby a druhu materiálu se rozeznávají výšivky:

Na hladké tkanině (allovers), na krajce, leptané (nebo vrtané), guipurey, z různobarevných nití

Použití

šaty, dámské prádlo, bytové textilie

Reference

Zdroj