Íránský jaderný program

Íránský jaderný program byl spuštěn v 50. letech 20. století za pomoci Spojených států amerických jako součást programu Atomy pro mír.^[1] Účast USA a západní Evropy pokračovala až do Íránské islámské revoluce roku 1979, kdy byl sesazen šáh Muhammad Rezá Pahlaví.^[2][3]

Po revoluci byl tajný program na výzkum jaderných zbraní rozpuštěn Rúholláhem Chomejním, který rozhodl, že jaderné zbraně jsou muslimskou etikou a právní vědou zakázány.^[4]Írán podepsal smlouvy, kterými odmítl držení zbraní hromadného ničení, včetně zbraní biologických^[5], chemických^[6] a jaderných.^[7]

Íránský jaderný program zahrnoval několik výzkumných míst, dva uranové doly, výzkumný reaktor a zařízení na zpracování uranu včetně tří známých zařízení na obohacování uranu.^[8]

První íránská jaderná elektrárna Búšehr I byla dokončena s výraznou pomocí ruské vládní agentury Rosatom a oficiálně spuštěna 12. srpna 2011.^[9] Írán poté oznámil, že pracuje na nové jaderné elektrárně v Darchovinu o výkonu 360 MW^[10] a že bude usilovat o otevření více středně velkých jaderných elektráren a uranových dolů v budoucnu.^[11]

Historicky, dokud se jeho vlastní jaderný program nezačal rozvíjet, Írán důsledně podporoval vytvoření zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě. V roce 1974, když v regionu rostly obavy z izraelského programu jaderných zbraní, Írán ve společné rezoluci Valného shromáždění OSN formálně navrhl koncepci zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě. ^[12]

V roce 1957 podepsal Muhammad Rezá Pahlaví se Spojenými státy americkými dohodu o spolupráci na jaderném programu. Šlo o součást programu amerického prezidenta Dwighta D. Eisenhowera s názvem Atomy pro mír. Výsledkem spolupráce bylo vybudování prvního jaderného výzkumného střediska v Íránu, konkrétně v Teheránu.^[13]

Roku 1970 Írán podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní.^[13] V roce 1974 šáh zřídil Íránskou organizaci pro jadernou energii a představil dvacetiletý plán výstavby jaderných elektráren s celkovou plánovanou kapacitou o výkonu 23 000 MW. Následně podepsal smlouvy se západními firmami. Francouzskému konsorciu firem Eurodif zaplatil miliardu dolarů za 10% podíl akcií výměnou za vybudování zařízení na obohacení uranu. Západoněmecká firma Siemens zase měla postavit dva tlakovodní reaktory v Búšehru. V roce 1975 začala výstavba Jaderné elektrárny Búšehr. V jednáních byla dodávka dalších reaktorů od francouzské firmy Framatome.^[13]

Po vítězství islamistů v íránské revoluci roku 1979 došlo k výraznému zbrždění jaderného programu. Rúholláh Chomejní byl k jadernému programu nepřátelský, jelikož ho vnímal jako symbol západního vměšování do Íránu. V osmdesátých letech, během irácko-íránské války, byl program dále poškozen, jelikož Irák útočil také na cíle spojené s jaderným programem. Rozestavěná Jaderná elektrárna Búšehr se několikrát stala terčem útoku, což vedlo společnost Siemens ke stažení se z výstavby.^[13]

V devadesátých letech došlo k obnově jaderného programu, a to ve veřejné i tajné formě. Veřejně Írán oznámil spolupráci s Ruskem a Čínou na rozvoji jaderných elektráren. Například dostavbu Jaderné elektrárny Búšehr převzala ruská firma (dostavěna byla až v roce 2011). Čína zase poskytla expertízu v těžbě uranu a v jaderném výzkumu.^[13] Nicméně v tajném režimu Írán vybudoval zařízení na obohacování uranu a prováděl výzkum vedoucí k vývoji jaderných zbraní (projekt AMAD pod vedením Mohsena Fachrízádeha), a to bez mezinárodního dohledu.^[13] V téže době Írán čerpal z práce pákistánského jaderného vědce Abdula Kádira Chána a vybudoval několik prvních centrifug na obohacování uranu. Došlo také k experimentům s fluoridem uranovým.^[13]

V roce 2000 Írán, podle čínských plánů, dokončil zařízení na konverzi uranu v Isfahánu. V téže době díky čínské spolupráci začal těžit uran ze svých dolů u města Sadogh v provincii Jazd a u města Bandar Abbás.^[13] Současně byla před dokončením jaderná zařízení na obohacování uranu v Natanzu a Aráku. Obě zařízení byla budována bez vědomí Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). V roce 2002 opoziční exilová Národní rada odporu Íránu odhalila existenci těchto dvou zařízení. Toto bylo následně potvrzeno s pomocí satelitních snímků. Odhalení vedlo k zásadní diplomatické krizi.^[13]

Krátce poté, v roce 2003, Írán podepsal s Francií, Spojeným královstvím a Německem tzv. Teheránskou dohodu, ve které se zavázal dočasně zastavit celý jaderný program a zařízení zpřístupnit mezinárodní kontrole. Mezinárodní agentura pro atomovou energii poté íránský jaderný program vyšetřovala a zjistila řadu nesrovnalostí v předložených dokumentech. V roce 2005 MAAE v závěrečné zprávě uvedla, že íránský jaderný program nesplňuje standardy organizace a že by měla zasáhnout OSN. Írán reagoval vypovězením dohody a obnovou jaderného programu.^[13] Roku 2006 íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád ohlásil, že Írán dosáhl 3,5% obohacení uranu-235, což bylo dostatečné obohacení pro jadernou energetiku (na jadernou bombu je potřeba obohacení U-235 na 90 %). Šlo o první veřejné prohlášení, ve kterém Írán dosáhl plného jaderného cyklu od těžby po využití v energetice.^[13] Krátce poté Rada bezpečnosti OSN vydala rezoluci č. 1696, ve které Írán vyzvala k zastavení obohacování uranu. Írán výzvu odmítl a OSN poté zavedla sankce (například rezolucí č. 1737 z roku 2006). Sankce necílily jen na jaderný program, ale také na obchod a jiné finanční toky (například embargo na íránskou ropu ze strany Evropské unie).^[14]

V roce 2007 již Írán disponoval třemi tisíci centrifug typu IR-1. Členské státy Rady bezpečnosti OSN se snažily Írán diplomaticky přimět k zastavení obohacování uranu, ale neuspěly. Írán hájil své „právo“ na obohacování uranu pro energetické účely.^[13] Roku 2009 USA odhalily další tajné jaderné zařízení, tentokrát u města Qom, které bylo vybudováno ve skále u bývalé základny islámských revolučních gard. Podle zpravodajských informací výstavba tohoto zařízení začala v roce 2006. V červnu 2010 byla v reakci na zjištění OSN přijata rezoluce č. 1929, která zavedla novou várku sankcí.^[13]

USA a Izrael provedly v letech 2009 až 2010 kybernetický útok na íránská jaderná zařízení, kdy do tamních systémů nasadily počítačového červa Stuxnet. V letech 2010 až 2012 došlo k zabití čtyř íránských jaderných vědců. Atentáty byly připisovány agentům z USA a Izraele. Přesto podle zpráv Írán v roce 2013 disponoval již 18 000 centrifugami (zejména typu IR-1). V zásobě měl mít deset tun uranu obohaceného na 3,5 % a 370 kg uranu obohaceného na 20 %. Podle západních politiků dělilo Írán od vytvoření jaderné bomby „jen několik měsíců“.^[13]

Nový prezident Íránu Hasan Rúhání v roce 2013 projevil ochotu diplomaticky jednat o omezení jaderného programu výměnou za zrušení sankcí. V listopadu 2013 byl mezi státy Rady bezpečnosti OSN a Íránem přijat Společný akční plán (JPOA). Ten dočasně zastavil klíčové oblasti jaderného programu. Írán výměnou za rozvolnění sankcí souhlasil se zastavením obohacování uranu nad úroveň 5 % a s rozložením zásob uranu obohaceného na hranici 20 %. V červenci 2015 bylo dosaženo finální dohody s názvem Společný komplexní akční plán (JCPOA). Írán souhlasil s omezením programu minimálně na jednu dekádu a otevření se dalšímu mezinárodnímu dohledu.^[15] Írán nesměl obohatit uran nad úroveň 3,67 % a maximální zásoba obohaceného uranu mohla činit 300 kg. Současně mělo dojít k demontáži centrifug a funkčních jich mohlo být jen pět tisíc.^[16]

MAAE současně získala možnost provádět neohlášené kontroly íránských jaderných zařízení. Podle expertů dohoda fungovala až do nástupu Donalda Trumpa, který ji z politických důvodů označil „nejhorší dohodou, která kdy byla vyjednána“. Slíbil, že vyjedná lepší, ale to se mu nepovedlo.^[17]

V roce 2018 Mosad provedl tajnou operaci, při které získal tisíce dokumentů o íránském jaderném programu.^[18] Dokumenty následně sdílel se západními rozvědkami a uvedl, že dokazují, že Írán pracoval na vývoji jaderné bomby. Důkazy zveřejněny nebyly. Írán tato obvinění odmítl.^[19] Zjištění však byla jedním z důvodů, proč americký prezident Donald Trump v roce 2018 vypověděl za USA Společný komplexní akční plán.^[20] V květnu 2019 poté Írán oznámil, že ruší některé své závazky určené akčním plánem.^[21] Krátce poté íránský vědec Alí Akbar Sálehí oznámil, že se Írán vrátí na hranici 5 %.^[22] V lednu 2020 USA provedly atentát na Kásima Sulejmáního, velitele speciálních jednotek Quds, a Írán odpověděl kompletním vypovězením Společného komplexního akčního plánu.^[23]

Během roku 2020 Írán zněkolikanásobil své zásoby obohaceného uranu. V listopadu 2020 byl zavražděn íránský vědec a vedoucí projektu AMAD Mohsen Fachrízádeh. Za pachatele byl označen Izrael.^[24] V letech 2021 a 2022 Írán vybudoval celou řadu nových centrifug typu IR-2m, IR-4 a IR-6.^[25] V dubnu 2021 byla spáchána sabotáž jaderného zařízení v Natanzu. Írán krátce nato oznámil, že dosáhl obohacení uranu na 60 %. Na začátku roku 2023 měl Írán disponovat již 70 kg uranu obohaceného na 60 %.^[13] Od roku 2022 probíhaly pokusy o obnovení diplomatického dialogu. V roce 2024 nový íránský prezident Masúd Pezeškján potvrdil ochotu obnovit diplomatické řešení.^[26]

V roce 2024 ovšem vypukl íránsko-izraelský konflikt, kdy se země vzájemně ostřelovaly raketami. Izrael několikrát uvedl, že během náletů cílil také na objekty spojené s íránským jaderným programem.^[27]

V lednu 2025 bylo oznámeno, že Írán vyvíjí rakety dlouhého doletu, které by případně mohly nést jaderné hlavice.^[28] V březnu 2025 americký prezident Donald Trump zaslal představitelům Íránu dopis, ve kterém nabídl obnovení diplomatických rozhovorů. Na začátku června Trump deklaroval úsilí o uzavření dohody s Íránem.^[29] V červnu 2025 však Izrael provedl novou sérii náletů na Írán, kdy již cílil zejména na jaderný program. Při útocích byli zabiti íránští jaderní vědci^[30] a došlo ke zničení nadzemní části jaderného zařízení v Natanzu.^[31] Po týdnu izraelských útoků na Írán provedly útoky na íránský jaderný program také Spojené státy americké.^[32] Podle expertů však v červnu 2025 Írán nebyl před dokončením jaderných bomb. Disponoval sice velkou zásobou obohaceného uranu, ale neměl jiné podstatné technologie k výrobě bomby. Pokud by se rozhodl jadernou bombu vyrobit, potřeboval by podle odhadů nejméně rok.^[17][33] Žádné důkazy poukazující na výrobu samotné jaderné zbraně však nenašla ani inspekce MAAE. Ve své zprávě zároveň poukázala na deklarace nejvyšších představitelů Íránu, že použití jaderné zbraně je v rozporu s islámským právem. A také a na absenci „důvěryhodných indikátorů existence nepřiznaného a systematického jaderného programu“.^[17] Nicméně krátce před izraelskými útoky Rada guvernérů MAAE poprvé za předchozích dvacet let oficiálně uvedla, že Írán neplní své závazky ohledně jaderného programu.^[34] Íránský prezident Masúd Pezeškján 3. července 2025 nařídil přerušit spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.^[35]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuclear program of Iran na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu íránský jaderný program na Wikimedia Commons

Zdroj