Zvonohlík zahradní

Zvonohlík zahradní
	Samec
	Samice Zpěv zvonohlíka zahradního
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	pěnkavovití (Fringillidae);
Rod	zvonohlík (Serinus);
Binomické jméno
	Serinus serinus; (Linnaeus, 1766)
	Rozšíření zvonohlíka zahradního Rozšíření zvonohlíka zahradního hnízdiště celoroční výskyt zimoviště
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) je malý monotypický^[2] druh pěvce z čeledi pěnkavovitých.

Popis

Výrazně menší než vrabec (délka těla 11–12 cm).^[2]^[3] Svrchní strana těla, břicho a boky jsou vždy hustě čárkované; výrazný nadoční proužek se v týle spojuje s proužkem, lemujícím tváře; uprostřed tváře je světlá skvrna. Kostřec je u samce výrazně žlutý, u samice zelenožlutý. Samec má jasně žluté čelo a kresbu na hlavě, samice má tyto partie žlutobílé.^[4]

Rozšíření

Zvonohlík zahradní měl původně mediteránní typ rozšíření, ale během 19. století se expanzivně rozšířil přes Alpy až do střední Evropy a později i dále: na sever až do Polska a jižního Švédska a na východ do Pobaltí, k Černému moři, do Turecka, na Kypr a do Libanonu. Částečně tažný druh, ptáci ze severnějších populací zimují ve Středomoří včetně Afriky.^[2]^[5]

Výskyt v Česku

V České republice se jako hnízdící druh objevuje až v 1. polovině 19. století. Hnízdí po celém území, nejhojněji v nižších a středních polohách, vystupuje však také vysoko do hor (max. 1250 m n. m.). Jeho početnost je dlouhodobě odhadována na 450–900 tisíc párů.^[6]

Přílet na naše území probíhá od poloviny března do dubna, odlet od září do října.^[2]

Hnízdí na různých místech se skupinkami stromů.^[4]

Hnízdění

Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Hnízdo je obvykle na stromech, zvláště jehličnatých, také na keřích. Staví jej většinou samotná samice ze stonků, listů, kořínků a lýka rostlin, pavučin a lišejníků a zevnitř jej vystýlá rostlinným chmýřím, srstí a peřím. Ročně mívá 2, možná i 3 snůšky po 4 (3–5) špinavě bílých, tmavohnědě až černohnědě skvrnitých a vlnkovaných vejcích o rozměrech 16,5 × 12,2 mm. Jejich inkubace trvá obvykle 13 dnů, na vejcích sedí samotná samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–16 dnech. Dalších asi 9 dnů jsou krmena mimo něj, poté se rodina rozpadá. Pohlavně dospívají v 1. roce života.^[2]

Potrava

V potravě převažují semena a části plevelů i kulturních rostlin, příležitostně požírá také bezobratlé. Potravu sbírá většinou na zemi.^[2]

Reference

↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. S. 382–383.
↑ ^a ^b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 352–353.
↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.