Zoltán Huszárik

Zoltán Huszárik
Rodné jméno Huszárik József Zoltán
Narození 14. května 1931
Domony
Úmrtí 15. října 1981 (ve věku 50 let)
Budapešť
Alma mater Univerzita divadelního a filmového umění (do 1961)
Povolání filmový režisér, grafik, grafický designér, scenárista, režisér, výtvarník a herec
Manžel(ka) Ildikó Móger (od 1975)
Annamária Melczer
Partner(ka) Anna Nagy
Děti Kata Huszárik
Ocenění Cena Balázse Bély (1973)
Kossuthova cena (1990)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

József Zoltán Huszárik (14. května 1931 Domony – 15. října 1981 Budapešť) byl maďarský filmový režisér a scenárista. Natočil pouze dva celovečerní snímky, stal se však uznávaným představitelem experimentálního auteurského filmu.[1]

Absolvoval gymnázium v Aszódu, kde ho učil malíř Mihály Schéner. Po maturitě nastoupil na Filmovou a divadelní univerzitu v Budapešti, avšak v roce 1952 byl pro svůj třídní původ za školy vyloučen. Prošel řadou dělnických povolání, až v roce 1957 začal pracovat v animátorském studiu a v letech 1959 až 1962 mu bylo dovoleno dostudovat.[2] Dostal se pak do Studia Bély Balázse, kde působili také další začínající filmaři ovlivnění francouzskou novou vlnou jako István Szabó, István Gaál a Márta Mészárosová.

Za krátkometrážní film Elegie získal cenu na filmovém festivalu v Oberhausenu. Pak natočil dokument o sochaři Amerigo Totovi a alegoricky zaměřené Capriccio. Huszárikův první celovečerní film Sindibád (1971) vznikl na motivy próz Gyuly Krúdyho a titulní roli hrál Zoltán Latinovits. Tragikomické životní bilancování příběh stárnoucího bonvivána se vyznačuje fragmentární strukturou i poetickou výtvarnou stylizací, na níž se podílel kameraman Sándor Sára.[3]

Zájem o poslední věci člověka se projevuje i v dalších Huszárikových filmech Pocta starým ženám a Dle libosti. Věnoval se také výtvarnému umění a objevil se jako herec ve filmech Budapešťské povídky a Zítra bude bažant. V roce 1980 měl premiéru jeho poslední film Malířův svět, věnovaný životu a dílu naivistického malíře Tivadara Kosztky Csontváryho. Intenzivní pracovní nasazení a bohémský styl života se podepsaly na Huszárikově fyzickém i duševním zdraví a ve věku padesáti let dobrovolně ukončil svůj život.[4]

Posmrtně mu byla udělena Kossuthova cena. Sindibád byl v roce 2000 zařazen v anketě filmových kritiků na seznam nejlepších maďarských filmů všech dob, zvaný Nová budapešťská dvanáctka.

Jeho dcera Kata Huszáriková je herečka.

Reference

  1. ↑ Zoltán Huszárik [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ PROCHÁZKA, Petr. Prokletý básník maďarské kinematografie Zoltán Huszárik. Magazín UNI [online]. [cit. 2023-03-05]. Roč. 2013, čís. 03. Dostupné online. 
  3. ↑ HAIN, Milan. Zapomenutý maďarský klenot. Fantom Filmmagazine [online]. 2009-12-23 [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Death & Daydreams: Works by Zoltán Huszárik [online]. Spectacle Theater. Dostupné online. (angličtina) 

Externí odkazy

Zdroj