Zoborožec Austenův

Jak číst taxoboxZoborožec Austenův
alternativní popis obrázku chybí
Zoborožec Austenův
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod zoborožec (Anorrhinus)
Binomické jméno
Anorrhinus austeni
Jerdon, 1872
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec Austenův (Anorrhinus austeni) je druh zoborožce z rodu Anorrhinus, který se vyskytuje v kontinentální části jihovýchodní Asie.

Systematika

Zoborožce Austenova formálně popsal v roce 1872 anglický zoolog Thomas C. Jerdon.[2] Jedná se o monotypický taxon.[2] Druhové jméno austeni odkazuje k britskému přírodovědci a zeměměřiči Henrymu Godwin-Austenovi.[3]

Výskyt

Zoborožec Austenův se vyskytuje v kontinentální části jihovýchodní Asie, konkrétně v severovýchodní Indii, Myanmaru, Thajsku, Laosu, Vietnamu a Kambodži. O druhu jsou záznamy i z jižní a jihovýchodní Číny, nicméně v posledních desetiletích tam druh nebyl pozorován.[4] Stanoviště druhu tvoří stálezelené i opadavé nížinaté lesy do 1000 m n. m. (Indie), občas až 1800 m n. m. (Čína).[4]

Popis

Několik zoborožců Austenových na stromě

Tento statný druh zoborožce dorůstá délky 60–65 cm. Dospělý samec je svrchu tmavě hnědý, letky mají bílé skvrny a konečky. Spodina je rezavě hnědá. Tváře a hrdlo jsou bílé. Ocas je tmavě hnědý s bílými konečky, i když střední pár rýdovacích per nemá bílá zakončení. Špičatý rohovinový zobák je dlouhý 112–135 mm, na horní čelisti je posazena nízká přilbice. Duhovky jsou hnědé, nohy světle žlutohnědé. Samice je o něco menší, opeření na tvářích, hrdle a spodině je šedohnědé. Její zobák měří 105–117 mm.[5]

Biologie

Tento sociální pták žije v hlučných a mobilních hejnech o 2 až 15 jedincích; výjimečně bylo pozorováno hejno o asi 50 jedincích. Živí se ovocem (v oblibě má hlavně fíky) a jinými živočichy.[6] K zjištěným pojídaným druhům živočichů patří zástupci plazů, letounů, měkkýšů, pavouků, žížal i ptáků (vedle vajec požírá i ptáčata na hnízdě).[5]

K zahnízdění dochází někdy mezi únorem a červencem v závislosti na lokalitě. Hnízdí v přirozených dutinách stromů, kde je samice doslova zazděna pomocí výstavby malé zídky přes hlavní vstup. Tato zídka je tvořena trusem, kousky dřeva a zbytky jídla. V zídce bývá ponechán pouze menší otvor, skrze který samice v době hnízdění přijímá potravu od samce, se kterým se spářila, nebo často i jiných samců, tzv. pomocníků. V případě, že hnízdícímu párů pomáhají další samci ve vykrmování samice (a později i ptáčat), hnízdící pár vykazuje vyšší hnízdní úspěšnost. Spíše než více jídla však pomocníci pomáhají v zahánění predátorů a snad i v efektivnějším nacházení a doručování potravy. Hnízda mohou být využívána opakovaně stejným i jiným druhem zoborožce. Bílá vejce mají rozměr kolem 49×34 mm. Inkubační doba trvá kolem 30 dní, avšak samice s ptáčaty zůstává na hnízdě dalších asi 60 dní. Celý hnízdní cyklus, resp. doba zazdění samice na hnízdě, je kolem 90–99 dní. Z hnízda nejčastěji vylétává jedno, někdy i dvě mláďata.[7][5]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce Austenova za téměř ohrožený druh. Zoborožce Austenova ohrožuje hlavně ztráta a přeměna habitatu následkem lidské činnosti (přeměna lesa na zemědělská pole, výstavba cest, těžba dřeva aj.). Duhu nepomáhá ani tlak lovců, kteří zoborožce loví na řadě stanovišť.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 62. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Anorrhinus austeni [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22731941A131871758.en. (anglicky) 
  5. ↑ a b c KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 101-104. (anglicky) 
  6. ↑ POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 158-159. (anglicky) 
  7. ↑ BORA1, Bhaskar, et al. The breeding biology of the cooperatively breeding White-throated Brown Hornbill (Anorrhinus austeni) [online]. IUCN HSG, 2023 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky) 
  • POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj